Kázání

Pavel Goia, redaktor deníku Ministry, vypráví příběh z doby svého dospívání. 

„Když jsem měl 14 let, jako řada jiných teenagerů, byl jsem fascinován otcovou motorkou a vším okolo ní. Každý den jsem ho prosil, aby mně naučil na ní jezdit. Nakonec souhlasil. Vzal mě na louku za městem a tam mi ukázal, jak se řídí motocykl. Pak mi dovolil, abych to zkusil sám. Vždy jsem mu slíbil, že nikdy nepojedu na motorce po ulici sám. 

Jednou, když byl můj otec v práci, zahlédl jsem motocykl v garáži. Tak jsem jej vytlačil ven, otevřel bránu a sedl si na něj. Pomyslel jsem si: Zkusím jet pouze okolo domu. Když jsem se rozjel, pocítil jsem z jízdy něco úžasného. Rozhodl jsem se, že šlápnu na plyn, co to dá. Ale pojednou přede mnou byla zatáčka a já jel tak rychle, že už jsem nestačil přibrzdit a napálil jsem to přímo do betonové zdi. Motorka byla na odpis a já byl docela dost potlučený. 

Dotlačil jsem motorku zpět domů do garáže a přikryl jsem ji nepromokavou celtou. Po té jsem se rozhodl, že budu doma pomáhat, co třeba. Když táta přišel z práce, máma mu řekla: „Pavel byl dnes opravdu bezva kluk, pomáhal mi jako nikdy předtím“. 

Táta se obrátil a pohlédl na mě: „Tak co jsi vyvedl?“ zeptal se. „Byl jsi venku na motorce?“ 

Byl jsem potichu. Táta šel do garáže a našel motorku. Zdržel se tam jen chvíli. Pak se vrátil zpět. Netušil jsem, co bude následovat. Můj otec na mně pohlédl, přistoupil ke mně – a pevně mě objal. Nemohl jsem tomu uvěřit. „Jsem tak šťastný, že žiješ!“ řekl. „To, co jsi provedl, bylo špatné – ale já ti odpouštím. A chci ti dát jeden dárek – tento motocykl je tvůj. Teď je nabouraný, ale můžeš se mnou pracovat a vydělat si nějaké peníze. Já k tomu přidám něco a společně motorku opravíme.“ 

„To si nezasluhuju“, pronesl jsem v úžasu. 

„Proč jsi mi prokázal takovou shovívavost?“, zeptal jsem se. 

Následovala odpověď: „Protože tě mám rád“. 

Ten, kdo je již delší čas křesťanem, tak se často setkává s tím, že jako následovníci Ježíše Krista musíme žít z víry. Co je to za víru? Jak poznám, že mám tu správnou víru? A co znamená vyjádření, že Ježíš Kristus vede naši víru od počátku až do cíle?

Rozhovor na téma „Ježíš – původce a dokonavatel naší víry“ vedli redaktor HopeTV Jindřich Černohorský a teolog Oldřich Svoboda.

Bylo všechno zbytečné a marné?  

1 Kor 15,58 „Proto, moji milovaní bratři, buďte pevní a nepohnutelní, rozrůstejte se v Pánově díle a vězte, že vaše práce pro Pána není zbytečná.“ (B 21) 

Jednou v noci se zloděj vloupal do jednopokojové garsoniéry, kde žil francouzský romanopisec Honoré de Balzac. Tento vetřelec se snažil potichu otevřít zámek v psacím stole, aniž by přitom spisovatele probudil. Pojednou ticho přerušil cynický smích na posteli, kde Balzac ležel a pozoroval zloděje. 

„Proč se smějete?“ zeptal se zloděj. 

„Směju se při pomýšlení, jakému riziku se vystavujete, když se pokoušíte najít v noci peníze v mém psacím stole, přitom jeho zákonný vlastník toho není schopen ani ve dne. Jaká marnost!“ 

Šalomoun shrnuje to, jak nahlíží na život, těmito slovy: „Viděl jsem všechno, co se děje pod sluncem, a poznal jsem, že všechno je jen marnost a honba za větrem.“ (Kaz 1,14; SNC)