Kázání Trojandělské poselství  (Zjevení 14) Enoch Martínek

Zastaralé poselství nebo pravda týkající se důležitých problémů současnosti? 

Ve čtyřicátých létech 19. století (1840) se začal měnit svět vlivem sociálních, politických, vědeckých a náboženských revolucí. Charles Darwin napsal svou první knihu „Původ druhů“ v roce 1842, ale váhal s jejím vydáním. Přírodní výběr se později stal základním kamenem moderní biologie. 

Dopad evoluční teorie na vědu, filosofii, psychologii a náboženství byl nevyčíslitelný. Současně s tím přinesli Karl Marx a Frederick Engels knihu s úderným názvem „Komunistický manifest“, vydanou v Londýně a později překládanou do mnoha jazyků. Extrémní socialismus ve spojení s marxismem začal prohlašovat, že „náboženství je opium lidstva“. Začíná tedy období snižování hodnoty člověka (dehumanizace), a tím vytlačování osobního Boha jako Stvořitele z veřejného života. 

Trvalý Boží záměr 

Bůh však nedovolil ponechat svět napospas těmto „babylonským myšlenkám“. V roce 1840 Bůh vzbudil duchovní hnutí proto, aby zvěstovalo varovné poselství světu, hledajícímu své místo a smysl života. Skupina křesťanů důvěřujících Bibli a pocházejících z rozmanitého duchovního prostředí začala studovat staré prorocké knihy Daniela a Zjevení.  A oni tam objevili poselství ušité na míru právě pro tento čas – jediné, které umožňovalo odpovědět na závažné otázky o konci poslední generace. Jádrem tohoto poselství je text Zjevení 14,6-12. Ve vidění Ježíš navštívil posledního žijícího apoštola, Jana, na ostrově Patmos, aby je zjevil světu. 

Jak na vás působí toto poselství 3AP? Na mně působí tak, že pozvedá můj pohled výše z mé úzkoprsosti klaustrofobních omezení a mé sebestředné nafoukanosti a důležitosti, abych přemýšlel o pravém smyslu své existence. Poselství tří andělů mně pomáhá mnohem doširoka pochopit, proč tady žiju. Vskutku, dávají mně porozumět, že hovoří o morálních a duchovních základech pro 21. století. 

Zjevení 14 se dělí na tři části. Prvních pět veršů popisuje vykoupený Boží lid, nyní již vzdálen od všech pozemských zkoušek a jsou navždy v nebi s Ježíšem. Posledních osm veršů této kapitoly znázorňuje druhý příchod Krista a konečnou žeň světa. A strategicky uprostřed mezi těmito dvěma událostmi se nachází Zjevení 14,6-12, poselství, které obsahuje poslední přímou výzvu, aby se obyvatelé této planety připravili na Ježíšův návrat. 

Nyní když si uvědomujeme toto pozadí, jsme připraveni pozorně rozvažovat nad Zjev 14,6-12. První aspekt, kterého se můžeme všimnout ve verši 6, je jeho nebeský původ. Je to naléhavá komunikace věčného významu pro generaci doby konce. Jan prohlašuje: „Pak jsem viděl anděla, jak letěl vysoko nad nebeskou klenbou. Nesl radostnou zprávu o vykoupení, zprávu, která nikdy neztratí svou platnost. Ohlašoval ji všem obyvatelům země, lidem všech ras, kmenů, jazyků i národností“.(SNC) 

Evangelium je neuvěřitelně dobrou zprávou o tom, že Ježíš nás vysvobozuje od trestu za hřích. Vírou v jeho prolitou krev a jeho vzkříšení jsme vysvobozeni z vin a osidel hříchu. Přestože můžeme ve své lidskosti ještě občas upadnout, ale už nejsme více pod vládou hříchu. Evangelium pozvedá nás všelijak postižené a slabé. Kristův plán zachránit nás z moci hříchu nebyl pouhý dodatečný nápad. Apoštol Petr napsal: 1 P 1,18-20 (B21) 

Ellen Whiteová napsala: „Plán našeho vykoupení nebyl dodatečným řešením, které Bůh vymyslel po Adamově pádu. Byl zjevením „tajemství, které od věčných časů nebylo vysloveno“ (Ř 16,25) DA 22; TV 10. 

Věčné evangelium, dobrá zpráva o vykoupení je postavena na milujícím a laskavém Bohu, na bezbřehé milosti, nekonečné moudrosti a věčné spravedlnosti. Evangelium vypráví o pravé podstatě Boha. V jeho samotném středu se nachází poselství pro svět poslední doby. 

  • Po celý modlitební týden jsme přemýšleli, že 3AP je něčím, co nás vede z naší malosti a z našeho sobectví k radosti ve službě věčného Božího království. Uvědomili jsme si opět, že bát se Boha znamená přistupovat k němu se zbožnou úctou, ponížením a respektem. Jde ve skutečnosti o plnou důvěru k Bohu a naprosté spolehnutí a odevzdání se do jeho vůle. 

Tato bázeň nás zaměřuje spíše k Bohu než na sama sebe, což je protikladný postoj, který zaujímá Lucifer se svou pýchou a arogancí, popsanou v Iz 14,12-14. Podstata velkého sporu se zaobírá podřízením se Bohu. Sebestředný Lucifer odmítá jakoukoli autoritu, vyjma své vlastní. 

  • První poselství nás vyzývá, abychom Boha učinili středem svého života. Je to přímo jádro tohoto poselství pro náš život v době materialismu a konzumerismu, kdy sekulární hodnoty jsou kladeny do centra. Nebeská výzva nás odvrací od tyranie sebestřednosti a otroctví domýšlivosti. 

Posvěcení 

Bázeň před Bohem zjevuje náš postoj a vzdávání chvály Bohu našimi činy. Učiníme-li Boha středem našeho života, pak se chválení Boha projeví naším vnitřním přesvědčením proměněným v životní styl, který ctí Boha vším, co konáme. (1 K 10,31

Boží spravedlnost 

  • Zjevení 14,7 pokračuje: „Bojte se Boha, vzdejte mu čest! Chvíle jeho konečného soudu nastává.“ (SNC) Události velkého sporu mezi dobrem a zlem budou definitivně vyřešeny. Nakonec celý vesmír uvidí, že Bůh je milující a pravdivý, soucitný a férový. Soud zjevuje, že Bůh učinil vše, co mohl vykonat pro záchranu člověka. Tento soud odhrne oponu a ukáže toto vesmírné drama v zápase mezi dobrem a zlem. Ukáže se kontrast mezi sebeobětujícím se Bohem a naprostým sobectvím satana. Tento soud napraví všechny chyby. Spravedlnost bude triumfovat nad sílami pekla. Nespravedlnost nebude mít poslední slovo – ale Bůh ano. 

Stvoření 

Součásti poselství prvního anděla je biblické učení o stvoření: „Poklekněte před Stvořitelem nebe i země, moře i pramenů vod.“ (Zj 14,,7b; SNC) Zde zvuk trubky vydává jasný hlas k uctívání Stvořitele v době, kdy vědecký svět a většina světových náboženství přijala Darwinovu teorii evoluce. 

Stvoření je v samém srdci pravé bohoslužby. Sobota hovoří o péči Stvořitele a Vykupitelově lásce. Výzva k sobotnímu odpočinku není legalistickým příkazem, ale spíše nás osvobozuje od ospravedlnění ze skutků. Pravý odpočinek nacházíme pouze v Něm, ve Stvořiteli. 

Náboženský zmatek 

  • A co druhé a třetí andělské poselství? Co se míní prohlášením: „Padl, padl mocný Babylon“ (Zj 14,8) a co znamená výraz „znak/znamení šelmy“? Třebaže učenci napsali spousty knih na tato obě témata, zde je stručný výklad. Oba výrazy hovoří spíše na sebe zaměřenou aroganci a lidskou pýchu než na sebeobětavou lásku.  

Babylon představuje úspěch dosažený lidskou pýchou. Je symbolem lidské práce, ne Boží milosti, namísto Božích přikázání je zde lidská tradice. Zjevení píše o duchovním Babylonu reprezentující směsicí učení všech možných náboženství. Tento spirituální Babylon klade Bibli na vedlejší kolej a vyzdvihuje nad Písmo lidskou autoritu. 

Není divu, že znamení šelmy představuje vyvýšování člověka namísto Boha. Jeho dekrety nahrazují Desatero. Zvláště to vidíme při změně soboty na neděli, což byla volba církve. Znamení/znak šelmy je symbolem spojení církevní a světské moci na rozdíl od soboty, která je znamením věrnosti ke Stvořiteli vesmíru. 

V posledních dnech dojde k vyvrcholení tohoto rozdílu, kdy Jan viděl (v. 12)“Vyplatí se vytrvalost těch, kdo zachovávali Boží přikázání a věrnost Kristu“ (SNC). 

Tito lidé jsou spaseni milostí skrze víru v Ježíše Krista. Víra je motivuje a přetváří. Osvobozuje je od vin minulosti a vysvobozuje je z otroctví hříchu v přítomnosti, a naplňuje jejich srdce nadějí pro budoucnost. Sami nezmohou nic, ale v moci Boží síly jsou uschopněni sloužit a poslušně následovat Beránka.  

Boží hnutí poslední doby 

V době konce věřící naplnění vírou Kristovou budou procházet největším soužením, které kdy bylo v dějinách našeho světa. Ale skrze milost a v Boží síle dosáhnou vítězství.  Trojandělské poselství bude zvěstováno v každém městě, i  u nás v KV, v každé vesnici a okolí. Desítky tisíc lidí přijmou Boží poselství pro poslední dobu. Bůh ukončí své dílo na této zemi. Každý člověk učiní své konečné rozhodnutí, neodvolatelné rozhodnutí – buď pro, nebo proti Kristu, a Ježíš přijde v moci a slávě, aby vzal domů svůj lid. 

Amen. 

Prezentace Trojandělské poselství: