NEUVĚŘITELNÁ MILOST

Pavel Goia, redaktor deníku Ministry, vypráví příběh z doby svého dospívání. 

„Když jsem měl 14 let, jako řada jiných teenagerů, byl jsem fascinován otcovou motorkou a vším okolo ní. Každý den jsem ho prosil, aby mně naučil na ní jezdit. Nakonec souhlasil. Vzal mě na louku za městem a tam mi ukázal, jak se řídí motocykl. Pak mi dovolil, abych to zkusil sám. Vždy jsem mu slíbil, že nikdy nepojedu na motorce po ulici sám. 

Jednou, když byl můj otec v práci, zahlédl jsem motocykl v garáži. Tak jsem jej vytlačil ven, otevřel bránu a sedl si na něj. Pomyslel jsem si: Zkusím jet pouze okolo domu. Když jsem se rozjel, pocítil jsem z jízdy něco úžasného. Rozhodl jsem se, že šlápnu na plyn, co to dá. Ale pojednou přede mnou byla zatáčka a já jel tak rychle, že už jsem nestačil přibrzdit a napálil jsem to přímo do betonové zdi. Motorka byla na odpis a já byl docela dost potlučený. 

Dotlačil jsem motorku zpět domů do garáže a přikryl jsem ji nepromokavou celtou. Po té jsem se rozhodl, že budu doma pomáhat, co třeba. Když táta přišel z práce, máma mu řekla: „Pavel byl dnes opravdu bezva kluk, pomáhal mi jako nikdy předtím“. 

Táta se obrátil a pohlédl na mě: „Tak co jsi vyvedl?“ zeptal se. „Byl jsi venku na motorce?“ 

Byl jsem potichu. Táta šel do garáže a našel motorku. Zdržel se tam jen chvíli. Pak se vrátil zpět. Netušil jsem, co bude následovat. Můj otec na mně pohlédl, přistoupil ke mně – a pevně mě objal. Nemohl jsem tomu uvěřit. „Jsem tak šťastný, že žiješ!“ řekl. „To, co jsi provedl, bylo špatné – ale já ti odpouštím. A chci ti dát jeden dárek – tento motocykl je tvůj. Teď je nabouraný, ale můžeš se mnou pracovat a vydělat si nějaké peníze. Já k tomu přidám něco a společně motorku opravíme.“ 

„To si nezasluhuju“, pronesl jsem v úžasu. 

„Proč jsi mi prokázal takovou shovívavost?“, zeptal jsem se. 

Následovala odpověď: „Protože tě mám rád“. 

1. Boží dar, který si nezasloužíme 

Bůh nám nabízí celou řadu nezasloužených darů – přirozené talenty, duchovní dary, spasení, odpuštění, a vnitřní proměnu charakteru – výsady a přednosti, které jsou všechny založeny na nekonečné lásce, náklonnosti a milosti. Nemůžeme si na ně vydělat vlastním přičiněním – nemůžeme je zaplatit ani si je nijak zasloužit; všechny jsou důsledkem nekonečné, úžasné, neuvěřitelné milosti. 

„Ale Bůh tak nekonečně milosrdný, miloval nás do té míry, že vzkřísil Krista, a tak nás, navždy ztracené pro naše hříchy, obdaroval novým životem. Jen Boží dobrotě máme co děkovat za tuto záchranu! Když vzkřísil Ježíše, vzkřísil s ním i nás, a když ho vyvýšil až do nebe, vyvýšil tam i nás. A teď může komukoliv předložit důkaz své přebohaté dobroty, patrné v tom, co pro nás Kristovým prostřednictvím vykonal. Je to skutečně milost, že jste zachráněni. Sami k tomu nemůžete přidat nic, než že s důvěrou přijmete, co Bůh pro vás učinil. Na své záchraně nemáte vlastní zásluhy. Je to Boží dar. Sami nemáme nic, s čím bychom se před Bohem mohli pochlubit“ (Ef 2,4-9; SNC). 

Nuže, my všichni se zdaleka nepodobáme Bohu, jak tedy projevujete milost, zvláště tehdy, když si ji někdo nezasluhuje? Odkud se odvíjí milost? „V životě proměněném Boží milostí je láska hlavní pohnutkou veškerého jednání. Přetváří charakter, ovládá sklony, potlačuje vášně a zušlechťuje city. Dáme-li takové lásce prostor, náš život se stane příjemnějším a všude kolem sebe budeme šířit blahodárný vliv“ (PNL 318; AA 551). 

2. Jak se láska projevuje? 

Jedna z vlastností Boha vyjmenovaných v Efezským 2. kapitole je „láska“. Bůh je láska. A protože nás miluje, prokazuje nám milost. A my jsme vyzváni, abychom milovali Boha a abychom milovali své bližní. „Kdo staví na odiv svou lásku k Bohu a nenávidí bratra, klame druhé i sebe“ (1 Jan 4,20; SNC). Můžete být kazateli, můžete znát hodně z teologie, můžete si dokonce myslet, že Boha milujete, ale nebudete-li milovat svého bližního, pak vlastně ani Boha neznáte. Chybí vám zřejmě proměňující vztah k Bohu, a tudíž nedokážete projevovat milost ostatním lidem. 

Čím více přebýváme v Boží přítomnosti, tím více chápeme Boží milost a sdílíme jeho lásku, a tím více se proměňujeme k jeho obrazu. Jeho milost je nakažlivá. Tam kde neprobíhá vnitřní proměna, neprojevuje se láska ani milost vůči ostatním, křesťanství není prožíváno, je pouhou teorií. Do jaké míry miluješ člověka a jak jsi ochoten mu prokázat milost, kterou ti prokazuje Bůh, do té míry ty miluješ Boha. Opravdová moc, která proměňuje tvůj život, je Boží milost, a ta se u tebe projevuje mnoha způsoby. Čím více ji získáš a oceníš, tím více ji budeš sdílet s jinými. 

Jako křesťané jsme jistým způsobem kazatelé Boží milosti. „Členové církve, které Bůh povolal ze tmy do svého podivuhodného světla, mají zvěstovat jeho slávu. Církev je zdrojem bohatství Kristovy milosti.“ (PNL 9; AA 9) 

Naší každodenní touhou a cílem našeho života by mělo být trvalé pohroužení se do Boží přítomnosti. „Má-li být úsilí Kristových spolupracovníků úspěšné, musí znát Krista. Aby ho poznali, musí zakusit jeho lásku. V nebi se způsobilost Ježíšových služebníků posuzuje podle jejich schopnosti milovat tak, jak miloval Kristus, a pracovat tak, jak pracoval on“ (PNL 317; AA 551). Nemůžete předat to, co nemáte. Boží přítomnost utváří nyní v nás království Boží milosti a při jeho druhém příchodu skutečné království slávy. 

3. Jak nabízet Boží milost? 

„Bůh ale dokazuje svou lásku k nám: Kristus zemřel za nás, když jsme ještě byli hříšníci“ (Ř 5,8; B21). Představil nám odpuštění a soucitnou lásku. Nabízí nám spasení, proměnu a věčnost. Každý den nám žehná. Veškerá jeho milost je nezasloužená. Jako „každý z vás dostal nějaký dar, a tak si jimi navzájem služte jako dobří správci rozmanité Boží milosti“ (1 P 4,10; B21), tak jsme povoláni konat totéž ve všech oblastech života. „Zdarma jste dostali, zdarma dejte“ (Mt 10,8; B21). 

Jak máme sdílet či nabízet milost jiným? Čím více času strávíte zkoumáním jeho milosti, ve snaze alespoň částečně pochopit, jak vznešená, dokonalá a nepodmíněná je milost, tím více vás prostoupí a naplní. Pak ji budete přirozeně sdílet, poplyne z vás; bude z vás vyzařovat. Je to jediná moc, která proměňuje vás i vaše okolí. Proto, abyste se stali milostiví, laskaví a soucitní, není jiná cesta. Pouze ten, kdo prožívá milost, může milost šířit. 

4. Lze milost zpětně zaplatit? 

K tomu, abychom mohli lépe vysvětlit, jak se uplatňuje Boží milost v různých situacích, je třeba se podívat na podobenství u Matouše 18,21-34. Jistý služebník dlužil 10 000 talentů zlata. Podle dnešních měřítek jeden talent by mohl představovat okolo 30 kg zlata. Jeden talent byla mzda přibližně za 6 000 pracovních dnů – hrubým odhadem je to 16,4 let, během nichž by dlužník získal odměnu za předpokladu, že by pracoval každý den a veškerým svým výdělkem by umořil svůj dluh. To mluvíme o jednom talentu zlata. Ale v příběhu jde o 10 000 talentů. Kolik to dělá? Mzdu za 60 miliónů pracovních dnů, nebo jinak je to 164 000 let práce, nebo ještě přesněji je to mzda za 164 383 let práce, pokud by pracoval sedm dní v týdnu. 

Dejme to do souvislosti se současností, což zahrnuje každoroční inflaci. Řekněme, že průměrná denní mzda je 100 amerických dolarů; což je v převodu 21,43 Kč za 1 dolar = 2 143 Kč. Předpokládáme-li že jeden talent byl v té době mzdou za 6 000 pracovních dní, potom dnes by představoval 600 000 dolarů, neboli mzda za 1 644 let práce. Nu a 10 000 talentů by podle dnešních měřítek mohl představovat okolo 6 miliard dolarů (6 000 000 000) – neboli výdělek za více jak 16 438 356 let práce. Pokud by člověk pracoval po celý svůj život v délce 80 let, pak když připočteme dnešní inflaci, představovalo by to splatit dluh ve výši okolo 205 479 let celoživotní práce. (pozn. Za předpokladu průměrné měsíční mzdy v ČR je 37 499 Kč; v Praze 45 523 Kč za 3. čtvrtletí 2021 by to mohlo být ještě déle.) 

Je velice pozoruhodné a překvapující, že služebník v podobenství žádal o odpuštění a slíbil, že všechno vrátí. Nedokázal si vůbec představit obrovskou výši svého dluhu a skutečnost, že to není schopen zpětně splatit. Žádný splátkový kalendář by mu to neumožnil! Odpuštění jeho dluhu je projev milosti. Je to zřejmé, jeho dluh je smazán, odpuštěn, nemusí jej vracet. Pokud by ho splácel, nepotřeboval by odpuštění. Tento služebník zaměňuje odpuštění, které získal zadarmo, se zásluhami. To znamená, že nepotřebuješ milost; odpracuješ si to a pak si to zasloužíš. 

On si též představuje, že je to schopen splatit. Za dnešní situace by musel žít okolo 164 000 let, pracovat každý den, a nic z toho, co vydělá, by nesměl nikdy použít na jídlo či zaplatit jiné výlohy – přitom nejsou v tom započteny úroky. Nikdy by nedokázal při splácení svého dluhu citelně sáhnout do svých úspor. 

Protože si není vědomý toho, v jaké situaci se nalézá, nedokáže docenit nekonečnost a rozsah milosti. A protože plně neoceňuje milost, kterou obdržel, není schopen tuto milost vztáhnout vůči bližním a nabídnout ji druhým. 

Jeho spoluslužebník mu dluží 100 denárů, což je více méně částka za 100 dní práce, tedy přinejmenším tři měsíce práce každý den v týdnu. Prvnímu služebníku bylo odpuštěno více jak 160 000 letý dluh, on však není s to odpustit 100 dní. 

5. Obdržená milost a milost poskytovaná 

Do jaké míry každý z nás chápe, přijímá a oceňuje Boží nekonečnou milost vyjádřenou mnoha způsoby, do téže míry stačíme poskytovat milost jiným, kteří si ji nemohou zasloužit ani ji nedokážou splatit. Pouze ten, jemuž bylo odpuštěno, odpustí, kdo je milován, miluje a kdo je zachráněn, zachraňuje. Až po té dokážeme opravdově kázat o Boží milosti. Říká se: „Čím více se procházíte mezi květinami, tím více voníte jako květiny“. Nuže, čím více se procházíte uprostřed Boží milosti a prožíváte ji, tím více milost sdílíte s jinými – bez jakýchkoli podmínek. Čím více ji přijímáte a vnímáte, tím více milujete Boha a též milujete své bližní. Bez nucení a přirozeně jste proměněni a vaše „já“ je umrtveno. Následujete Boha, posloucháte ho, sloužíte mu a pečujete o své bližní. 

• Charles Swindoll říká: „Z pohledu věčnosti milost reaguje na ošklivost hříchu. Milost přijímá člověka jako někoho, kdo je hoden laskavostí navzdory tomu, jak děsivý či zatvrzelý je to případ, který ho nebo ji vylučuje od ostatní společnosti. Milost je dar něžného milosrdenství, když je přinejmenším poskytnut v tomto smyslu.“ (Charles R. Swindoll, Ježíš: Nejúžasnější ze všech životů, s. 90)  

Opravdové křesťanství má být tak dalece naplněno Boží láskou, že váš život bude tuto lásku odrážet. Pak budete různým způsobem prokazovat milost těm, kteří si ji nezaslouží. 

Z: Milost přijatá se stává milostí prokazovanou, což je v jádru opravdová zkouška křesťanského života. V sebestředném světě, ve světě zmatků a strádání Boží děti musí odrážet Boží charakter tím, že poskytují milost, soucit, péči a lásku lidem, kteří je obklopují. Budeme-li šířit milost, povedeme je k Boží lásce a milosti. Bůh nás vyzývá, abychom denně prožívali a sdíleli Jeho milost. To je to nejlepší kázání, které můžeme poskytovat. 

(podle deníku Ministry 2022/1 zpracoval Enoch Martínek)