„Dobrým ovocem svých rtů se lze nasytit, stejně se ovšem každý setká i s vlivem svých činů“ (Př 12,14; SNC)

Náš vliv je dorozumívací prostředek, pomocí něhož jednáme s okolním světem. Třebaže není převoditelný, jako jsou hotové peníze, půjčky, cenné papíry nebo akcie, dluhopisy nebo obligace, výrobky či bitcoin (virtuální měna), jeho dosah ze všeho oběživa je nejsilnější, poněvadž vliv působí na to, jak se lidé rozhodují a co se rozhodují udělat. Vliv tedy není nějaké donucování, které nechává stranou nebo obchází svobodnou volbu a tak ztrácí jakýkoli podnět k motivaci. Jakmile vynucená volba přestane působit, donucení pozbývá svou sílu, zatímco vliv za naprosto svobodných okolností roste, nabývá a začne se šířit.

Podle lidských měřítek

Jedinečný příklad přemáhajícího vlivu, to je případ tesaře, který se stal učitelem a léčitelem, ovšem byl brutálně odstraněn totalitní vládou. Když byl zabit a „všemi opuštěn“ (Dn 9,26; SNC), neměl vůbec nic. Nezůstaly po něm vlastní děti, potomci, kteří by mohli navázat na rodovou linii. Neměl žádné vlastnictví, majetek, bohatství ani postavení v tehdejších vládnoucích kruzích. Dokonce neměl ani oděv, umíral nahý. Přesto je nejvlivnějším člověkem v dějinách lidstva, protože ztělesňoval nejsilnější zdroj vlivu ve vesmíru: lásku našeho Stvořitele a Vykupitele, Boha, který je láska (1 Jn 4,8.16).

Podle lidských měřítek Ježíš Nazaretský byl naprostým ztroskotancem. Dějiny svědčí, že svět v té době byl špatný a nemorální. Tento svět však překonává dobrý vliv, který nepochází z této planety. Biblické postavy Josefa a Daniela jsou příkladem téhož principu. Úžasný vliv jejich božského ducha, služby a bezúhonnosti čelil vlivu zla a pohnul nadpřirozenými mocnostmi. Bez pochyb byli velmi inteligentní, ale to co jim poskytovalo naprostou převahu nad nejchytřejšími mysliteli tehdejší doby, bylo spolehnutí na moudrost od Boha, nepřekonatelného Génia.

Mat 16,18 : “A já ti pravím, že ty jsi Petr, a na té skále vybuduji svou církev a brány podsvětí ji nepřemohou“ (ČSP). Slovo církev se vyskytuje v NZ v původním znění pouze zde a v Mat 18,17. 

Co je to církev? Původní výraz „ekklésia“ představovalo v helenistickém světě řádné shromáždění občanů obce nebo sněm, nebo svolání vojska (Sk 19,32.39.40). V Bibli je přeznačeno toto slovo do duchovní neboli náboženské terminologie; jde zde o kultické, bohoslužebné shromáždění Izraele před Hospodinem. V NZ jde o shromáždění či obec vyznavačů Ježíše Krista jakožto nový, pravý Boží lid = církev, a to jak místní shromáždění lidu Kristova (dnes říkáme sbor), tak jako celkový souhrn věřících po celém světě. V řeckém překladu SZ (LXX) se vyskytuje slovo ekklésia více jak 90x a ve většině případů je překladem hebr. „káhál“ = shromáždění, např. Dt 23,2n.  

1. Musíme studovat a porozumět Boží výzvě pro církev dnes. Jak jsem řekl v úvodu kázání, církev je řecky „ekklésia“, což jsou dvě části: ek ´vyvolen, povolán z (něčeho) a „klésis“ = povolání, pozvání. „Ek“ je zkrácenina slovesa „kaleo, kalein“, což znamená volat jménem, oslovit, pozvat, v náboženském smyslu jde o Boží povolání do království Božího, k víře a spasení. „Vy však jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.“ (1 P 2,9).