Zajímavosti

Vděčnost hraje podstatně důležitou roli v tom,

jak učinit z tohoto světa lepší místo pro život.

Edward J. Harpman

Měl jsem možnost setkat se s větším množstvím starších lidí ve věku asi tak 60 a 70 let. Zeptal jsem se jich na dvě věci: Komu jste vděčni? A za co? Každý účastník toho sezení – a byly to především ženy – to měl napsat. Co jsem se dozvěděl?

„Děkuji Pánu Bohu, že mi dovolil narodit se a prožít tolik krásného. A bylo toho hodně. Jsem za to velice vděčná.“

Více >

Když se ptám lidí kolem sebe, co je to vděčnost?, slyším často: „To přece ví každý, ne?“ Ano, snad každý z vlastní zkušenosti ví, co to je vděčnost a nevděčnost, ale jak to vyjádřit slovy? Zážitek je zážitek, ten se dá jen prožít, ale mluvit o něm? Neztrácí se něco, co je podstatné pro zážitek lásky, když začneme o lásce mluvit? Přesto je dobré pokusit se o to. Proč? Může nám to pomoci ujasnit si, oč jde.

Více >

Postoj vděčnosti je možno mít

v jakýchkoliv životních okolnostech,

protože na nich není závislý.

R. A. Emmons

V jedné písni zpíváme: „Bylo ráno, krásné ráno, ráno, jak má být…“ Já však vzpomínám na noc, o které bych také rád takovou píseň zazpíval. Byla to krásná letní noc. Na obloze se třpytily tisíce hvězd. Měsíc ještě nevyšel, takže pohled na srpnovou hvězdnou noční oblohu nebyl ničím rušen. Nebyl jsem sám. Byl jsem na astronomické expedici. Zjišťovali jsme, které přístroje jsou vhodné a které ještě vhodnější k pozorování „padajících hvězd“.

Z ničeho nic nám nad hlavou prolétla „hvězda“. Bylo to, jako by někdo oblohu proťal ohnivým mečem. Záblesk z jasného nebe – jako zázrak. Trvalo to jen chvíli, ale vyrazilo nám to dech. Chvíli trvalo, nežli jsem se z toho zážitku vzpamatoval. Někdo z pozorovatelů povídá: „To bylo ono!“

Více >

Největší nevděčnost je očekávat

či přímo požadovat vděčnost.

Theodor Fontane

Kde se setkáváme s vděčností? Tam, kde něco dostaneme a dárci poděkujeme. Komu? Někdy dárci, někdy také Dárci.

 Máme půl druhého roku starou vnučku. Jezdí na kole. Na kole pro dospělé. Má tam speciální sedačku. Dostala i helmu. Nejezdí sama. Vozí ji maminka.

 Byl jsem při tom, když měla podruhé jet. Jakmile uviděla kolo, zaradovala se. Její úsměv, zvolání „mamí!“ a radostné objetí maminky kolem krku mluvilo zřetelnou řečí. Radost a vděčnost jdou vždy ruku v ruce.

Více >