O vděčnosti s Jaro Křivohlavým – Překvapen darem

Postoj vděčnosti je možno mít

v jakýchkoliv životních okolnostech,

protože na nich není závislý.

R. A. Emmons

V jedné písni zpíváme: „Bylo ráno, krásné ráno, ráno, jak má být…“ Já však vzpomínám na noc, o které bych také rád takovou píseň zazpíval. Byla to krásná letní noc. Na obloze se třpytily tisíce hvězd. Měsíc ještě nevyšel, takže pohled na srpnovou hvězdnou noční oblohu nebyl ničím rušen. Nebyl jsem sám. Byl jsem na astronomické expedici. Zjišťovali jsme, které přístroje jsou vhodné a které ještě vhodnější k pozorování „padajících hvězd“.

Z ničeho nic nám nad hlavou prolétla „hvězda“. Bylo to, jako by někdo oblohu proťal ohnivým mečem. Záblesk z jasného nebe – jako zázrak. Trvalo to jen chvíli, ale vyrazilo nám to dech. Chvíli trvalo, nežli jsem se z toho zážitku vzpamatoval. Někdo z pozorovatelů povídá: „To bylo ono!“

Tak nějak to je i s vděčností. Setkáme se s projevem lásky a užasneme, že něco takového vůbec může být. Tak nějak rozumíme tomu, co píše M. Beattie: „Vděčnost otevírá dveře do plnosti života. Mění to, co máme, v dostatek. Chaos mění v řád a zmatek v ujasnění. Vděčnost mění jídlo v hostinu, dům v domov, cizince v přítele. Vděčnost dává smysl tomu, co jsme prožili. Vděčnost přináší pokoj do dnešního dne a vytváří vizi pro naše zítřky.“

Se zážitkem, v jehož pozadí je prvek vděčnosti, se setkáváme dosti často. Je tomu tak tam, kde školák slyší z úst učitele slova uznání. Je tomu tak tam, kde mládenec slyší z úst své milované sladké „ano“ v odpověď na otázku, zda ho má ráda. Je tomu tak i tam, kde ženich slyší toto „ano“ z úst své nevěsty.

 A přece to nemusí být všem lidem tak samozřejmé. Na výše uvedené astronomické expedici jsem slyšel: „Představte si, že jsou lidé, kteří nechtějí věřit tomu, že meteority jsou předměty, dokud si na ně nemáknou.“ Zřejmě to platí i o vděčnosti. Nevěříme, že existuje, dokud ji nezažijeme na vlastní kůži. Něco takového měl asi na mysli Thomas Merton , když napsal: „Vděčný člověk ví, že Bůh je dobrý. Neví to proto, že mu to někdo řekl, ale ví to z vlastní zkušenosti.

KŘIVOHLAVÝ, Jaro. O vděčnosti s Jaro Křivohlavým. Karmelitánské nakladatelství v Kostelním Vydří, 2007. ISBN 978-80-7195-998-4