Kázání

O naději v beznaději knihy Job

Hledáme-li téma naděje v knize Job, je dobré si nejdříve krátce představit, jak je kniha napsána. Velkou část tvoří rozhovory mezi Jobem a třemi „přáteli“. Přátele dávám do uvozovek, protože z jejich slov se záhy ukáže, že toto označení jim příliš nepřísluší. Možná bychom je mohli nazývat spíše Jobovi známí. Ti se ve svých řečech střídají. Jako první vždy mluví Elífaz, po něm následuje Bildad a nakonec se ke slovu hlásí Sófar. Cyklus promluv známých k Jobovi se odehraje v knize celkem třikrát. Na každou jejich jednotlivou řeč Job nějakým způsobem reaguje.

Proč hovoříme o Bibli jako o Božím slovu, když ji napsali lidé? Co je to inspirace a jak probíhá? Když se v Bibli hovoří o tom, že lidé mluvili z popudu Ducha svatého, co si pod tím představit? A opravdu pravda osvobozuje?
Rozhovor na téma druhého úkolu „Původ a podstata Bible“ vedli redaktor HopeTV Jindřich Černohorský a teolog Oldřich Svoboda.

V sobotu 11. dubna Internetová televize HopeTV pokračuje ve společném strávení soboty na Youtube a Facebook.

Milost Vám a pokoj od našeho Pána Ježíše Krista

Milí bratři a sestry, vážení přátelé,

rád bych o letošních Velikonocích upoutal Vaši pozornost k textu z Markova evangelia 15, 33-39:

V poledne se náhle setmělo a zlověstné šero trvalo až do tří hodin. Ve tři hodiny odpoledne vykřikl Ježíš: „Eloi, Eloi, lema sabachtani?“ Jsou to úvodní slova dvacátého druhého žalmu: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“ Někteří z přihlížejících mu nerozuměli a domnívali se, že volá na pomoc proroka Elijáše. Jeden z nich připevnil na hůl houbu nasátou kyselým vínem a přistrčil mu ji ke rtům se slovy: „Počkáme si, zda mu Elijáš přijde na pomoc.“ Ježíš vykřikl ještě jednou a zemřel. V tu chvíli se opona, která zastírala nejsvatější místnost chrámu, roztrhla napůl od shora až dolů. Římský setník, který velel popravčí četě a byl svědkem Ježíšových posledních chvil, zvolal: „Ten člověk byl opravdu Boží Syn!“