Víte děti, jak vypadá klokan a kde žije? Správně, v Austrálii. V Austrálii, to je na druhé straně zeměkoule, mají děti právě velké letní prázdniny, dva měsíce až do konce ledna. A právě tam se odehrál příběh o klokanovi Kubovi.

Klokan KubaStáhnout

Před více jak 60 léty můj bratranec Rudi se rozhodl emigrovat do Austrálie a dosud tam žije. Když byl ještě svobodný, kamarádil se s přáteli z polského sboru v Adelaide ve státě Viktoria. A ti chodili do přírody na lov. Tam je volný lov se zbraní povolen. To co ulovili, byli to většinou zajíci nebo nějací ptáci. Ulovená zvířata věnovali místním domorodcům (aborigines). Jednou ulovili velkého klokana, do výšky téměř 2 m. Když k němu přišli, schovávalo se tam mládě klokana, malý klokánek. Bylo jim ho líto, a tak malého klokánka vzali sebou domů. Maličký klokánek dostal jméno Kuba, což je v polštině časté jméno pro kluky. Můj bratranec Rudi klokánka Kubu krmil z láhve, mlékem, které se tam pro taková zvířátka prodává v obchodě. Kuba rostl a záhy si zvykl na lidi kolem sebe. Byl přítulný a stále hledal lidem po kapsách něco dobrého k snědku.

Když povyrostl, obydlí, kde žil s mým bratrancem, mu začal být těsný, a tak se rozhodli s kamarády, že jej dají známým adventistům na jejich zahradu do výběhu. Kuba rostl a rostl a skákal a skákal. Dospělý klokan klidně přeskočí plot i 2 metry vysoký. A tento druh tzv. červeného klokana je jeden z největších. Ale i v zahradě nebyl v bezpečí, protože sousedé z vedlejšího pozemku si na něj ztěžovali, že je obtěžuje. Nakonec Kubu nabídli do jedné soukromé zoologické zahrady a tam našel trvalý domov. Kamarádi každý týden jej chodili navštěvovat, a když na něho zavolali jménem“ Kubo!“ ihned přiběhl, spíše přiskákal a nechal se pohladit a čekal na pamlsky.

Máte, děti, také nějaké zvířátko, pejska nebo kočičku? A je tak přítulné, jako klokan Kuba? Když je máte rády a hladíte je, pak vám zvířátka tuto lásku vrací. To jim dal do srdéčka Pán Bůh, který je také láska. Jednou na nové zemi budou už jen ochočená zvířátka, vlk s beránkem se budou pást spolu a chlapeček bude brát do rukou hada bez obav, že by mu mohl ublížit. Těšíte se? Už nyní můžete okusit něco z této atmosféry nebe, když budete chránit zvířátka. A mít je rády.

Enoch Martínek