Bůh touží po své církvi

Vzhledem k mimořádným okolnostem vám nabízíme text kázání pro tuto sobotu.

„Teprve až přijde Duch svatý, odkryje vám plnou pravdu“ Jan 16, 13 (SNC)

Nikdy mi nezevšední příběh, který se odehrál ve sboru adventistů s. d. v Murmansku, v Rusku, daleko za polárním kruhem. Tento sbor měl původně 22 členů, ale kvůli únavě, vyčerpanosti apod. se jeho počet zmenšil na pouhých osm: tvořil ho kazatel, jeho manželka a šest lidí. Uvědomovali si, že pokud se nestane něco radikálního, jejich sbor přestane existovat, zanikne.

Tato malá skupina osmi členů se rozhodla společně se scházet a modlit se. Věděli, že Duch svatý přichází pouze v odpověď na vytrvalé modlitby. A tak se modlili o Ducha svatého, za ochotu vydat se do služby druhým lidem, za příležitosti šířit Ježíšovu lásku mezi těmi, kteří žijí v temnotě. Scházeli se každé ráno v 6 hodin. Jednou se muži sešli okolo otvoru v ledě, kde lovili ryby. Objali se navzájem rukama, pak odložili své oděvy a pohroužili se do studené vody na znamení, že jsou připraveni k misijní službě.

Někteří lidé by toto jejich chování mohli považovat za výstřední, možná až fanatické. Ano, oni věřili a proto se modlili. Během jednoho roku Duch svatý přivedl do jejich sboru 72 nových přátel, kteří byli pokřtěni. Tento sbor prožil mnohonásobný růst. A v následujících létech založili další skupinky ve svém širokém okolí.

Zaslíbení Ducha svatého

Od chvíle, kdy hřích znetvořil Boží obraz v zahradě Eden, Stvořitel si toužebně přál, aby jeho děti byly naplněny Duchem svatým. Aby znovu mohly odrážet obraz svého Tvůrce.

Ve Starém Zákoně se zmínka o Duchu svatém vyskytuje 88 krát. Duch svatý naplnil lidi pro zvláštní úkoly:

• Besaleela obdařil DS zručností a důvtipem ke stavbě svatostánku (Ex 31,2-5)
• Samsona k úloze soudce (Soud 14,5.6)
• Saula k prorokování (1 Sa 10,10.11). Skutečně mnohem častěji naplnění DS se dělo ve spojitosti s prorockou službou (Azarjáš – 2 Par 15,1-8); Micheáš (Mi 3,8); Daniel (Da 5,13.14; 6,3) a Ezechiel (Ez 3,4-27). Bůh však toužil spatřit den, kdy celý jeho lid bude naplněn DS. Namísto toho, aby poslouchali Boha ve své vlastní síle a svou vůli (Ex 19,8; 24,3.7), jeho lid bude poslouchat díky novému srdci a novému myšlení – jeho Duch bude uprostřed nich (Ez 36,26.27). Místo toho, aby jen několik lidí bylo naplněno Duchem, jednou bude každý naplněn Duchem sv. (Joel 2,28.29)

Zaslíbení Utěšitele

A to byl úkol Ježíše od začátku jeho služby. Pouze Jan Křtitel to pochopil, když o tom kázal (Mt 3,11; Mk 1,8; Lk 3,16; Jn 1,33; Sk 1,5; 11,16) Toto zdůraznění významu DS je ojedinělé a bezprecedentní v Bibli: „Já křtím vodou ty, kteří cítí svá provinění jako břemeno a vyznávají je. Avšak po mně přijde někdo daleko mocnější než já; … on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm“ (Mt 3,11; SNC). Mistr sdělil svým učedníkům: „Mluvil jsem o duchovních skutečnostech, ale vy chápete moje výroky hmotně. Váš rozum na to nestačí, jenom Duch vám pomůže, abyste pochopili a získali tak život.“ (Jn 6,63; SNC)

Tím klíčovým od samotného počátku bylo slyšet Slovo Boží, uvažovat nad ním a modlit se o jeho pochopení (Řím 10,17). Díky přítomnosti Božího Ducha víra se stávala reálnější.

„Přimluvím se u Otce, aby vám seslal za mne Zástupce, který by navždy s vámi zůstal. Bude to Boží Duch, který vás povede k pravdě. Lidem, kteří dají jen na své smysly a pocity, zůstane skryt. Vám nebude cizí, protože bude s vámi a ve vás. Vrátím se k vám a nenechám vás opuštěné“ (Jn 14, 16-18; SNC).

Kdo je tento Pomocník? Původní řecký text používá slovo parakletos, což znamená ten, který přichází a staví se těsně po boku. Jsou různé překlady parakletos, např. Utěšitel, Rádce, Sponzor nebo Advokát. Toto slovo bylo používáno ve spojitosti s právnickou činností, kdy někdo jedná v něčím zastoupení a v jeho prospěch. Ježíš zosobňuje službu Ducha svatého. Duch sv. není nějakým éterickým vlivem nebo esoterickým teologickým konceptem. Je to druhé Boží já, které jedná ve prospěch všech našich potřeb! Ježíš řekl, že to bude jeho Zástupce, Pomocník jako on. Ježíš Kristus je plně lidský prostředník pro nás v nebi (Žd 7,25), na druhé straně Duch svatý – parakletos – je plně božský přímluvce za nás zde na zemi (Ř 8,26.27)!

Předpoklad kříže

Duch svatý nepřišel až do letnic, kdy církev měla začít uskutečňovat Velké pověření z Mat 28, šířit evangelium všem lidem. Je zde však určitý problém. Vlastně dva.

Příchod Ducha svatého v plnosti na novozákonní církev se nemohl uskutečnit, dokud neproběhlo vítězství Spasitele na kříži, dokud Kristova oběť nebyla přijata a pochopena.

Apoštol Jan napsal: „Poslední den svátků, kdy kněží v průvodu nesli vodu do chrámu, stal tam Ježíš a volal: „Kdo má žízeň, pojď se ke mně napít. Písmo říká, že nitro každého, kdo ve mne věří, vydá životodárný pramen.“ Mluvil o Božím Duchu, který měl být seslán až po dovršení Ježíšova díla na zemi. Měl ho dostat každý, kdo v Ježíše uvěří.“ (Jn 7,37-39; SNC).

Duch svatý nebyl ještě dán? Z mnoha zpráv ve Starém Zákoně je zřejmé, že Duch svatý byl udělen různým lidem, jednotlivcům, ale ne ve smyslu plného seslání na církev. To se mělo uskutečnit až ve spojení s ukřižováním Mesiáše. Kříž a jeho přijetí a pochopení, a až se společenství stane jednotným – toto jsou dva předpoklady přijetí Ducha svatého církví v plnosti.

Jan spojil udělení Ducha s Ježíšovým oslavením. Kdy byl Ježíš oslaven? Apoštol Petr nám řekl, kdy se to stalo: „To Bůh, kterého vyznáváte, Bůh našich praotců – Abraháma, Izáka a Jákoba – tu právě před vámi dokázal moc svého Syna Ježíše. Toho Ježíše, kterého vy jste vydali Římanům a veřejně jste se ho zřekli před Pilátem… Toho, kdo vám chtěl dát věčný život, jste zabili! Ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých a my to můžeme osobně dosvědčit.“ (Sk 3,13-15; SNC). Oslava Ježíše se odehrála jako výsledek jeho oběti na kříži. O letnicích padesát dní po velikonocích – dni, kdy Kristus zemřel – Kristus byl oslaven Otcem v nebi.

Ve starodávnu když se králové vraceli z válek jako vítězové, vjížděli do města ve slavnostním průvodu. Nejdříve vjížděl král sedící na bílém koni, pak generálové, které následovali vojáci. Tento průvod uzavírali poražení nepřátelé v řetězech. Okolo stojící zástup předával vítězům dary a vzdával jim hold. Byl to den velkých oslav a radosti.

• Něco podobného se odehrálo v nebi deset dní po Ježíšově nanebevstoupení. V listě Efezským 4 je tato zmínka: „Každému z nás dal Kristus ze své bohaté zásoby zvláštních schopností právě tolik, kolik uznal za potřebné. Tak promluvil prorocky o Kristu již David: Když se po svém vzkříšení a vítězství nad satanem triumfálně vrátil do nebe, obdaroval lidi skvělými dary.“ (v.7.8; SNC) Pavel zde cituje Žalm 68,18, který naráží na Mojžíše, když vystupoval na horu Sinaj, aby přijal velký dar – Boží zákon, desatero. Rabíni označovali letnice jako “svátek převzetí našeho zákona“ nebo také „slavnost zjevení“, a to kvůli tomu, že pod horou Sinaj došlo k vůbec k prvnímu svolání shromáždění národa po exodu, kdy Jáhve jim představil Dekalog.

Pavel však volně parafrázuje Žalm 68,19 „mnohé z lidí přijals darem“ na „dal dary lidem“ (Ef 4,8). Proč tato záměna? Protože to aplikuje na Krista. Kristus jako vítěz nad smrtí přijal dary v životech lidí, kteří byli spolu s ním vzkříšeni ze smrti! Matouš 27, 52.53 uvádí, že: „mnohá těla zesnulých svatých byla vzkříšena“. Tito věřící byli prvním ovocem Ježíšova vzkříšením, tzv. prvotinami. Oni byli těmi „zajatci“, kteří spolu s Ježíšem vstoupili do nebe. A oni spolu s nebeskými zástupy oslavovali Ježíše jako Pána v den letnic. Namísto toho, aby on dostal dary, Ježíš sám je obdaroval. A my to nazýváme dar Ducha svatého.

Předpoklad společenství

Dříve než bude uskutečněno naplnění Duchem, je třeba hovořit o druhém předpokladu. Představme si, jak během desíti dnů před Ježíšovým nanebevstoupením a jeho oslavením v malé horní místnosti se tísní 120 učedníků, aby dali hlavy dohromady a probrali události posledních několika dnů. Jen málo rozuměli mnoha Ježíšovým výrokům o kříži. Ale o to více se modlili a přemýšleli o něm, a o to více pak obdrželi. Spatřili nezměrnost Boží oběti a lásky k lidským bytostem. Začali si uvědomovat, co všechno Spasitel opustil, aby jim to vše mohl vydat. A to způsobilo, že jindy nepoddajná a vzpurná skupina lidí se změnila tak, že čteme: „že všichni se jednomyslně a vytrvale modlili“ (Sk 1,14; SNC). A nadto nadevše „Uvědom si, že právě Boží laskavost vede člověka k tomu, aby se zastyděl a začal nový život!“ (Ř 2,4; SNC).

• Pochopení významu kříže a sjednocení společenství sboru – to jsou dva předpoklady pro přijetí plnosti Ducha pro církev. To se právě stalo ve Skutcích 1. kap., která vydláždila cestu pro seslání Ducha, jak to vidíme ve Skutcích 2 a dále.

Proč je zde církev

A co církev a sbor dnes? Jsme zaměřeni na kříž a toužíme milovat jeden druhého? Máme osobní společenství s Bohem, který nám vše dává, a sdílíme společenství jeden s druhým?

V rané křesťanské církvi se lidé milovali tak konkrétně, prakticky, že to mělo na ně proměňující vliv (Sk 4,32-35). I my dnes můžeme projevovat Kristovu lásku jedni k druhým tak, že se to bude odrážet v následující službě uprostřed společnosti. Tito prvotní věřící kázali Boží slovo s velkou mocí navzdory tomu, že neměli zvláštní formální vzdělání ani nepocházeli z nějakých urozených rodů či vyšších vrstev obyvatelstva. Přesto jejich službu provázely znamení a zázraky (Sk 4,5-13; 5,12-16; 6,7; 8.5-8). Proč bychom neměli očekávat totéž dnes? Tytéž zkušenosti jako církev?

Ježíš sám předal své církvi spolehlivou a neselhávající radu: „Když byli ještě spolu, řekl jim, aby po jeho odchodu neopouštěli Jeruzalém, ale čekali tam, až Bůh vyplní svůj slib. Vysvětlil jim: „Jan křtil vodou, ale vás Bůh v nejbližších dnech pokřtí svým svatým Duchem… Teď dostanete Ducha svatého a s ním zvláštní sílu k tomu, abyste se stali mými vyslanci.“ (Sk 1,4.5.8; SNC)

Duch svatý v činnosti – po tom Bůh touží, aby se projevil v jeho církvi. Dovolíte mu to, aby se to naplnilo?

EGW: „Je pravda, že až se v době konce bude Boží dílo na zemi chýlit ke svému závěru, bude horlivé úsilí posvěcených věřících pod vedením Ducha svatého doprovázeno neobyčejnými znameními Boží přízně… Duch svatý bude v pravé církvi přítomen až do doby konce“ (PNL 32; AA 53-54).´

• Bývalý ateista kazatelem – Jan Haugg, 30 let (Adventistická misie 1Q 2020)

Nic tak moc Jan nevzrušovalo, jako záchrana životního prostředí. Jakmile dosáhl 18 let, tento student střední školy vstoupil do politické strany v Německu, která se zabývá globálními environmentálními problémy.

Když začal studovat univerzitu, zval své kamarády, aby spolu s ním shlédli filmy o životním prostředí a celý svůj život zaměřil na správné potraviny, cestování, čistící prostředky a hygienu, která je šetrná k životnímu prostředí. Dokonce když zjistil, že v pokojích jeho spolu studentů zbytečně svítí světlo, k jejich nelibosti je zhasnul.

Stal se vlastně jakýmsi misionářem, ale bez Krista.  Jeho náboženstvím se stala péče o životní prostředí.

Jako student mezinárodního obchodu získal místo v jedné bance v Oslu, hlavním městě Norska, která se věnovala oblasti environmentalistiky. Zde v Oslu však měl potíže najít nějaký podnájem, a tak si vzpomněl na rodinu, s níž před dvěma léty prožil prázdniny na jedné norské farmě. Tato rodina mu pomohla sehnat ubytování v Oslu.

Když se tam přistěhoval, zanedlouho zjistil, že je obklopen adventisty sedmého dne. I jeho spolubydlící byl adventista. Ubytovna, kde se pronajímaly pokoje, totiž patřila jednomu sboru adventistů. Jan, který pochází z bývalé NDR, byl zapřisáhlý ateista. Více než 60% obyvatel této východní části Německa jsou nevěřící.

Třebaže Jan byl vděčný za podnájem, pomyslel si: „Nyní se budou pokoušet mě obrátit na víru, ale to se jim nepodaří. Já vím, o čem jsem přesvědčen“.

Po dobu tří měsíců se nic nedělo. Jan měl rád své spolubydlící, kteří se k němu chovali laskavě a svým nezištným zájmem o něho získali jeho důvěru.

Jednoho dne byl pozván na výletní plavbu lodí okolo jižního Norska spolu s asi padesáti adventisty. Jan byl potěšen jejich zájmem o životní prostředí a jeho ochranu. Po té jej Joakim, vedoucí mládeže, pozval ke studiu Bible. Jan neměl o to zájem, ale nechtěl ho odbýt, a tak si připravil výmluvu: „Dnes nemám čas. Ale možná zítra“. Další den, když byl opět přizván ke studiu, odvětil: „Nemohu s vámi studovat, protože nemám Bibli“. Později pochopil, jak nerozumná je jeho výmluva, když lidé okolo něj měli Bibli. Zanedlouho už ji měl i Jan.

Věřit Bibli znamená nejprve uvěřit, že je to Boží slovo. Jan nevěřil v Boha. Joakim otevřel Bibli v knize Daniel 2. kapitolu. Když Jan uslyšel proroctví o vzestupu a pádu království Babylona, Persie, Řecka a Říma, byl šokován. A pak ještě viděl, jak se rozpadala Evropa až do současné podoby, což znázorňovaly nohy sochy ze železa a hlíny.

Došel k přesvědčení, že Bible obsahuje nadpřirozené informace. Při dalším studiu našel v ní odpovědi na otázky, proč je zde na zemi zlo, proč Bůh nezničil satana, jak Bible představuje stvoření, přestože lidé věří v evoluci. Až Jan dospěl ve svém srdci k rozhodnutí odevzdat svůj život Bohu.

„Nikdy jsem se nechtěl stát křesťanem, ale váha důkazů byla příliš přesvědčující“, dosvědčil. „Bůh musí existovat. A pokud je zde Bůh, pak není žádný jiný logický důsledek, než jej následovat. Kdo by se chtěl stát součásti týmu, jehož boj by byl předem prohraný? To by bylo nerozumné. Já chci být členem vítězného týmu“.

 Jan dnes studuje v Rakousku na adventistickém biblickém semináři v Bogenhofen. Po dokončení studia doufá, že bude moci sdílet svou víru v místech, odkud pochází – ve východním Německu – kde před léty působil jako environmentální aktivista. „Své působení chci zaměřit mezi lidmi zapojených do hnutí zelených, kteří chtějí zachránit svět ve své síle. Když by však dosadili do svého ideového rámce obraz Ježíše, pak by se jejich úsilí mohlo ubírat správným směrem. Oni jsou misionáři, ale bez Ježíše; jejich činnost tak nebude přínosná pro věčný život.“

Věřím, že se Boží slovo může stát povzbuzením touto cestou, za což se spolu s manželkou modlíme.

S přáním Boží ochrany, Enoch Martínek

Pozn.: kázání i s misijním příběhem a prezentací připravil Enoch Martínek              Přeposílejte dalším lidem!