13. 4. 2019 Kázání: STRÁŽCI NA HRADBÁCH (Ezechiel 33:6-7) – Enoch Martínek

Strážci na hradbách – prezentace

Strážci na hradbách – Ez 33,6.7

Jako křesťané se setkáváme s řadou morálně nebezpečných situací. Jsme konfrontováni tzv. novou morálkou. Naše společnost je mimořádně liberální. Jaké stanovisko zastává k uzavírání homosexuálních manželství? Jak se staví vůči manželské nevěře? Jaká je situace v oblasti umělého přerušení těhotenství? Zde je několik údajů z internetu:

  • Vstupem pro publikaci jsou údaje z Národního registru potratů. … Počet umělých přerušení těhotenství se také oproti minulému roku snížil na 23 032.  Z průzkumu veřejného mínění z roku 2008 vyplývá, že většina Čechů je nakloněna jejich liberalizaci. Celkem 23 % respondentů souhlasí s tvrzením „potrat je vždy vražda dítěte“ a 71 % souhlasí s tvrzením „jsem proti jakémukoli omezení potratů“.[1] Průměrně je to asi 35 potratů na 1 000 žen ročně. Počet potratů v každé zemi reflektuje kulturní vyspělost obyvatelstva, zejména pak rozšíření užívání spolehlivých antikoncepčních metod. Zejména v Evropě panují dosud nápadné rozdíly mezi zeměmi západní a severní Evropy a zeměmi postkomunistickými, v nichž je úroveň potratovosti často až 8× vyšší. Určitou roli zde hraje i tradiční neúcta k ženě, vysoká zaměstnanost a obecné znevážení morálních hodnot jako smutný následek komunistické totality.
  • Promiskuitní chování – 20 % lidí má sex s kolegou z práce „Teď, když drtivá většina žen pracuje, je logické, že se pracoviště stává semeništěm sexuální aktivity,“ říká doktor Kerner. Může se jednat o nevinný flirt, ale ten často směřuje k nevěře. „I když ne všechny kancelářské vztahy vedou k sexu, je třeba našlapovat opatrně,“ říká Kerner. „Pokud jste ženatí nebo vdané, vaše hlubší kolegiální přátelství by si mohl partner špatně vyložit, a navíc k citové nevěře, a pak i sexuální nevěře je už jen kousek,“ varuje.
  • Homosexuální sňatky rozdělují mapu světa. Česko se může stát první postkomunistickou zemí, která takové svatby uzákoní.

A: Postmoderní člověk, který by mohl být i členem církve, se domnívá, že kazatel (pastor) nebo sborové společenství by nemělo dělat nic, aby varovalo před nebezpečnými důsledky takto rizikového chování. Místo toho by se očekávalo, že duchovní nebo vedoucí církve by měli jednoduše projevit k takovým bližním lásku a nechat je na pokoji. „Žij a nechej žít!“ budou někteří říkat. „Konec konců kdo jsme my, abychom soudili a zvedli kámen jako první?“ budou namítat jiní.

B: Ovšem jaká je skutečná odpověď lásky na takové situace?

Př: Dříve, než si vyhledáme odpověď v Bibli, chci zmínit dramatickou situaci, kterou jsme prožili před léty při skautském táboře v Ludvíkově, v Jeseníkách. Zúčastnila se ho tehdy skupina asi dvaceti mladých kluků a děvčat. Vedoucí kempu zvolil jako tábořiště místo na louce nedaleko potoka, z něhož jsme brali vodu. Stany jsme postavili do kruhu a uprostřed bylo ohniště, kde přes noc hlídkovaly dvojice a střídaly se vždy po dvou hodinách. Tu noc jsme šli všichni brzy spát po předchozím namáhavém dni. Asi dvě hodiny po půlnoci nás hlídka vzbudila. Co se děje? Rozespalí jsme zírali, jak se nám do stanů hrne voda. Kdesi výše v horách bouře s průtrží mračen způsobila, že malý potok se rozvodnil a málem smetl naše tábořiště. Díky včasnému varování táborové hlídky jsme rychle přemístili stany na vyvýšené místo, kde voda nedosáhla. A když následující den voda opadla, mohli jsme pokračovat v kempování.   

  1. Lidé kolem nás, ale též i v církvi duchovně podřimují ve falešném pocitu bezpečí. A od toho jsou zde kazatelé, církev a sbor, aby včas varovali před přicházející nebezpečnou povodní hříchu.
  • Jan Křtitel, Petr a Pán Ježíš, ti všichni kázali na jedno společné téma: „Čiňte pokání a obraťte se!“ (Mt 3,1.2; 4,17; Sk 2,38) Vyzývali lidi, aby se odvrátili od svých hříšných cest a že jejich přestoupení mohou být odpuštěná. Jan, Petr a Ježíš stáli noční hlídku na duchovních hradbách.
  1. Co znamená být strážným na hradbách?

Př. V době mých studií jsem si přivydělával jako noční hlídač. Švýcarská společnost Securitas vyžadovala, abych od 9 hod. večer do 6 hod. rána hlídal v městě Ženeva vše, co je cenné – banky, zlatnictví, hodinářství, obchodní centra, hotely, továrnu Omega na výrobu hodinek, soukromé byty bohatých majitelů aj. Hlavní podmínkou bylo třikrát projít přesný celonoční rozpis hlídaných objektů, být ostražitý a bdělý, a v případě nebezpečí požáru, vodovodní havárie či pokusu o vloupání dát rychle vědět majiteli objektu a státní policii. Jako uniformovaní hlídači jsme měli být „očima“ těm, kteří v tu dobu klidně spali.

  1. V dávných dobách byli na městských hradbách strážcové, kteří vyhlíželi a varovali obyvatelé před nebezpečím, zda se nechystá nepřátelský útok. Také měli upozorňovat krále na každého člověka, který se blížil k městským hradbám (2 S 18,24-27). Prorok Ezechiel byl takovým hlídačem na pomyslných hradbách. (Ez 33,7) Bůh ho pověřil obtížným posláním. Měl varovat Izraelity, které Hospodin popsal jak „bouřící se pronárody, které se vzbouřily proti mně“ (Ez 2,3). Pán dokonce sdělil Ezechielovi, že tento národ jej nechce poslouchat. Ale přesto měl věrně vyřídit jeho poselství nehledě na to, zda se u lidu setká s nějakou odezvou (viz Ez 2,7; 3,7.11).
  2. Co se dělo v Izraeli a proč Bůh předal proroku Ezechielovi výzvu s tak výstražným varováním?

Děti Izraele nejen pouze zavrhli Boží přikázání a jeho ustanovení (Ez 5,5-7). Dokonce do svatého Božího chrámu zavedli pohanské obrazy a modloslužbu (Ez 5,11). Povšimněme si, jak velmi emotivní slova Bůh použil: „Lidé odvlečení do vyhnanství v cizích zemích a národech, kterým se podařilo vyváznout, si pak na mě vzpomenou. Rozpomenou se, jak mne rmoutilo, když se ode mne odvraceli svým nevěrným srdcem a chtivě vzhlíželi k nicotným bohům, které si sami vytvořili“ (Ez 6,9; SNC). ČEP vypustil toto sloveso o pocitech v Božím srdci. Překlad B 21: „jak jsem se trápil nad jejich smilstvím…“ (v.9). BK: „byl jsem kormoucen srdcem“. Doslova „jak mé srdce bylo zlomené, zraněné, plné zármutku“ z důvodu jejich idolatrie (duchovního smilství).

Modloslužba (též idolatrie z řeckého ειδωλατρεια – „služba obrazům“; podle některých názorů je slovo odvozeno z hebrejštiny) je projevování náboženské úcty modlám, fyzickým předmětům, např. sochám, obrazům, symbolům. Definice pojmu a způsob jeho užívání vychází z judaismu, v němž je praktikování modloslužby zakázáno jedním z přikázání Desatera. Odtud ji více či méně důsledně převzala (např. i s tzv. zákazem zobrazování) další monoteistická náboženství. Podle katechismu katolické církve je idolatrií takové jednání, při němž „člověk uctívá tvora (předmět) místo Boha a klaní se mu; spočívá ve zbožšťování toho, co Bůh není“. Je zásadně odmítána s odvoláním na první přikázání víry v jediného Boha, které vyžaduje od člověka, aby nevěřil jiným bohům kromě Boha a neuctíval je. Modloslužba se chápe jako „perverze vrozeného náboženského cítění člověka“. (Wikipedie)

  1. Hřích Izraele – jejich smilné srdce – hluboce zraňovalo Hospodina. Tento smutek vyvolalo cizoložné chování Izraele jako nevěsty, která opustila svého ženicha. Naneštěstí to nebylo poprvé, kdy Hospodin měl smutek ze stejného důvodu. V Žalmu 78,40 čteme: „Kolikrát jej v poušti popouzeli, kolikrát ho tam svým vzdorem trápili!“ (SNC).

Jakmile Izrael zhřešil, když se stavěl odbojně vůči Hospodinu, Bůh pak měl hluboký zármutek. A co dnes ve dvacátém prvém století, má Bůh podobné trápení, když jeho lid se dopouští hříchů?

I já, a možná i vy jste zakusili hlubokou bolest, kterou vyvolává hřích. Možná někdo zhřešil proti vám, a to vám způsobilo neúnosný bol v srdci. Dokážete se vcítit do Božích pocitů, když on prohlašuje, že se trápí nad cizoložným srdcem Izraele? Hřích způsobuje bolest našemu Bohu, stejně jako nám (nebo v nás) vyvolává zlovolné jednání trápení a bol v srdci.

  1. Ezechielovo poselství od Hospodina znělo: „Toto praví Panovník“, v němž vyhlásil napomenutí a varování před znesvěcením Božího chrámu ohavnými věcmi a praktikami.

V 8. kap. Ezechiel popisuje „modlu žárlivosti“ (v.3) a jiné odpornosti, které způsobily, že Hospodin „se vzdálil od své svatyně“. V komentáři ASD je uvedeno, že je „mnoho dohadů, jak vypadaly různé obrazy a předměty, které měly představovat pohanské bůžky“ – Baal (pán, vlastník, manžel; 1 Kr 18; tento bůžek konkuroval uctívání Jáhveho), Molek (Jer 31,35 – význam jména asi oběť, obětování i dětí) nebo bohyně-matka Ašera (ve spojitosti s bohyní moře a choť Ela ve spojitosti s Baalem (Soud 3,7). (viz 4BC 603) „Obraz/socha žárlivosti“ nebo jak překládá B21 „urážlivá socha budící žárlivý hněv“ (Ez 8,4) už zřejmě svým jménem provokovala Hospodina k žárlivosti. Právě tedy vztyčení této sochy představovalo nehoráznou opovážlivost až drzost v místě, kde měl být uctíván Jáhve – Pán a Stvořitel. Takové pohanské bůžky si Izraelité nastěhovali do svatyně. Tím pravého Boha vytlačili ven pryč z chrámu.

  1. Proč dal Bůh příkaz Mojžíšovi, aby vystavěl svatyni? „Potom jim přikaž, aby pro mě vystavěli svatyni, a já budu přebývat mezi nimi“ (Ex 25,8; SNC). Stovky let později v době Ezechiele Izrael vytlačil Boha pryč ze svatyně (Ez 8,7-11). Sedmdesát starších tam nejen zapalovali kadidlo u pohanských bůžků, ale též se domnívali, že pravý Bůh nevidí, co dělají. Žel oni se však mýlili, jak Písmo prohlašuje: „Žádná bytost před ním není bezpečná. Bůh, před kterým se budeme ze všeho zodpovídat, vidí vše takové, jaké to ve skutečnosti je.“ (Žd 4,13; SNC).

Pán potom Ezechielovi ukázal tři nejhorší hanebnosti, které znesvěcovaly chrám (Ez 8,13-17): 1/ sedící žena, která oplakávala falešného babylonského boha Tamúza (bůžka podsvětí), 2/ dvacet pět mužů, kteří se klaněli směrem k vycházejícímu slunci a 3/ zamoření celé země násilím.

  • Tamúz byl bůžek vegetace, o kterém starověk věřil, že umírá se vším na podzim a na jaře je opět vzkříšen s celou přírodou. Izraelské ženy plakaly v domnění, že tento falešný bůžek zemřel. Byl to jasný protiklad na Mesiáše – Ježíše – který měl zemřít (podle Dan 8 a 9) a třetího dne vstát z mrtvých.
  1. Kniha Ezechiela jasně představuje boj mezi Kristem a satanem.

Nepřítel odvedl Izrael od Boha k falešné bohoslužbě. Boží lid byl sveden tak, že dokonce uctíval slunce. Slova z Ezechiela 8,17: že „naplnili celou zemi násilím“ jsou tatáž, která jsou použita v Gen 6,11 k popisu lidí, kteří žili před globální potopou, jež zničila svět.

  1. Když Bůh označil Izrael jako vzpurný národ, měl k tomu dobrý důvod.

 Nicméně povolal Ezechiela, aby se postavil tváří v tvář tomuto národu (Ez 3,16-21). „Ezechieli, pověřuji tě, aby ses stal strážcem izraelského národa“ (v.17; SNC). K tomu však prorok nepoužil nějaké své poselství, ale to, které mu svěřil Bůh. Pokud Ezechiel nezklame a předá toto Boží varovné poselství chybujícím, ale oni budou pokračovat v páchání zla a odmítat činit pokání, pak lid zemře ve svých hříších a Ezechielovy ruce budou čisté. To znamená, že on by poslušně předal Boží varovné poselství. Proto mu Bůh řekl, že má věrně vyřídit jeho poselství, ať už je lid přijme nebo ne.

  1. Povšimněte si verše 18 a 19, kde se nachází vysvětlení, že toto varování má jediný cíl – jejich spasení. Hospodin je chtěl zachránit. Ve verši 20 a 21 Bůh Ezechielovi přímo přikazuje, aby důrazně varoval spravedlivého, aby přestal páchat zlo, a když uposlechne, zachrání si život.
  2. Strážný na hradbách nemá snadný život.

Kdo se rád nechá konfrontovat se svými přestoupeními a vyzývat k pokání? I když si uvědomujeme, že tento příkaz pochází od samotného Boha. Ezechiel si jej nevymyslel – věrně vykonal to, čím ho pověřil Hospodin. Účelem tohoto poselství byla záchrana duší. Toto poselství tlumočené Ezechielem je jedno z těch, která volají k pokání. „Proto všem obyvatelům vyřiď, že je jako Panovník Hospodin vyzývám, aby litovali svých provinění, zanechali uctívání falešných bohů a přestali napodobovat odporné zvyklosti pohanů“ (Ez 14,6; SNC).

Jan Křtitel, Ježíš, Petr, Ezechiel a řada dalších lidí v Bibli hlásali pokání. Bůh chce, aby lid v pokání vyznal své hříchy, které mohou být odpuštěny a uloženy na mořském dně (Mich 7,19). Bůh touží, aby se lidé obrátili a aby s ním mohli žít věčně.

Později Hospodin opět vyzval Ezechiela v kap. 33, aby byl strážcem varujícím jeho lid. „Nyní tě tedy, Ezechieli, ustanovuji strážcem Izraele. Proto dobře naslouchej mým slovům a varuj jimi můj lid.“ (v.7; SNC). Bůh vysvětlil, že nechce, aby kdokoliv z provinilců zemřel (v.11) „Naopak, přeji si, aby zanechal svých špatností a zůstal naživu“ (SNC). V tomto verši se objevuje třikrát slovo „odvraťte se!“ od svých hříchů v opravdovém pokání. Bůh ve snaze zachránit co největší počet lidí posílá své strážce, aby vyřídili jeho varovné poselství.

  • Strážný ve 21. století

Kdo jim je? Zjišťuju, že jsou zde nejméně tři skupiny lidí, které Bůh dnes volá na hradby.

  1. Tou první skupinou jsou kazatelé – pastoři. Ellen Whiteová napsala: „Postavení těch, které Bůh povolal, aby kázali jeho slovo, vyučovali druhé a tak budovali jeho církev, je nanejvýš zodpovědné. … Každému svému služebníkovi Bůh říká: ´Ty, lidský synu, slyš. Ustanovuji tě strážcem izraelského domu´ (Ez 33,7-9).“ Kazatelé mají být strážci na hradbách. O něco dále autorka dodává: „Výsadou strážců na hradbách Sijónu je, že mohou žít v úzkém spojení s Bohem a být citliví na hlas Ducha svatého. Tak může Bůh skrze ně působit, upozorňovat muže a ženy na hrozící nebezpečí a přivádět je na místa, kde najdou útočiště. Boží služebníci by měli důrazně varovat své bližní před nevyhnutelnými důsledky hříchu a chránit zájmy církve. Nikdy nesmí ve své ostražitosti polevit. Jejich práce vyžaduje plné nasazení všech sil. Jejich hlasy by měly znít jako polnice… Bůh je vyvolil, zapečetil a posvětil krví, aby zachraňovali lidi před hrozící zkázou“ (PNL 206-207; AA 360-361).

Zvláště nepřeslechněte poslední myšlenku: „Služebník, který spolupracuje s Kristem… má před sebou jen jediný cíl – zachránit ztracené“ (tamtéž).

Někteří by mohli rozporovat toto biblické učení názorem, že je to nelaskavé a sudičské, a že nikdo nemá právo posuzovat druhé. Tato biblická pravda však předkládá fakt, že Boží strážci nenesou své vlastní poselství. Vyřizují varování, které pochází od Boha. Nikdy nesmíme zapomenout, že on je původcem Desatera a že strážce pověřil varovat ty, kdo je porušují. Bůh touží prostřednictvím varování, aby se lid obrátil od svých špatných cest a dovolil mu, aby je vysvobodil od hrozící zkázy. V jakého Boha věříš? Boha lásky i spravedlnosti?

  • Boží vláda stojí na dvou pilířích: Ž 85,11 „Láska a pravda se spolu setkají, spravedlnost a pokoj se políbí“ (B21). Je Bůh láska, anebo spravedlnost? Je obojí. „Milost bez spravedlností je jen slabou sentimentalitou, která podkopává morální nárok. Na druhé straně spravedlnost bez milosti je morální tvrdostí, teoreticky bez morální chyby, ale stavící proti sobě Boha a člověka“ (1BC 637).
  • Mich 6,8: „Hospodin ti přece, člověče, ukázal, co je dobré a co od tebe žádá: Chce jen, abys jednal spravedlivě, byl milosrdný a pokorně ho ctil jako svého Boha“ (SNC).
  1. Kazatelé jsou tedy první skupinou strážců. Tu druhou skupinu tvoří duchovní vedoucí, včetně starších a učitelů a sborových činovníků (církevních administrátorů). V jednom komentáři stojí: „že ve starém Orientu pořád hrozilo nebezpečí, a proto strážcové museli být neustále bdělí. Každý duchovní vedoucí je strážce, jehož povinností je stát na hradbách Sijónu.“ (4BC 320-321). Citát EGW zdůrazňuje: „Duchovní vůdcové v každém pracovním zařazení mají zodpovědnost strážců na hradbách“ (Manuscript Releases 4, s. 447).
  2. Třetí skupinu popsanou jako strážců na hradbách církve tvoří všeobecně její členové – a především otcové a matky. Ellen Whiteová nám připomíná, že „sboru byla určena pozice strážce, který má žárlivě pečovat o mládež a děti, a jako noční hlídka má varovat před blížícím se nebezpečím. Sbor si však neuvědomuje svou úlohu. Církev na stráži usnula. V této době, kdy hrozí velké nebezpečí pro mnoho mladých lidí, že budou navždy ztraceni, musí se otcové a matky probudit a hájit jejich život.“ (CT 165)

Tudíž celé sborové společenství jako strážce musí varovat před nebezpečím, kterému čelí jeho členové. S Boží pomocí se církev a sbor může probudit. Teď není čas ke spánku. Zvláště má pečovat o mládež a děti. To je její zodpovědnost.

Záchrana mnoha mladých lidí je závislá na věrných strážcích, včetně jejich rodičů. Na tom spočívá spasení zvláště nejbližších členů rodin a jejich přátel. Bůh pověřil církev, aby všem pomáhala odvrátit se od zlého a být zachráněn.

Jako strážci modleme se jeden za druhého a snažme se společně upozorňovat lidi, že se mohou obrátit a být spaseni. Když budeme takto zajedno, poznáme, že si nás Bůh povolal za tím účelem. Podobně jako povzbuzoval Ezechiela, rovněž i nám říká: „Nebojte se“. Bůh nás obdaří moudrostí a sílou, abychom konali a hlásali, co si přeje – vhodným způsobem, v pravý čas a ve správném duchu. Kéž Pán nás všechny uschopní, abychom byli věrnými strážci na hradbách, kteří láskyplně hledají a zachraňují muže, ženy a mladé lidi, aby je uchránili před zničením.

(podle Ministry 2/2019 zpracoval Enoch Martínek)