Pro vděčného člověka

je šumění listí hudbou;

pro nevděčného

je i hra na flétnu či harfu hlukem.

Turecké přísloví

 

 

O zážitku vděčnosti hovoříme tam, kde se někomu něco stane. On to pochopí a vyhodnotí jako něco pozitivního, co nezaslouženě od někoho dostal. Z toho se poté začne radovat.

S vděčností se však setkat i v jiné podobě. Je možno potkat člověka, který je při vší své nenápadnossti přece jen zvláštní. Ať se mu stane, co se mu stane, vyzařuje z něho radost ze života a vděčnost za každou maličkost. Vděčnost se tak stává osobní charakteristikou člověka. Stejně jako v opačném případě nevděčnost. 

Setkáme-li se s člověkem, ze kterého vděčnost přímo září, pak si všimneme, že s vděčností je toho u něho spojeno víc.

Vděčný člověk se raduje i tam, kde druzí jsou zakaboněni, naříkají a jsou „běduňkami“. Aby se však někdo mohl radovat, musí mít spojení se zdrojem, který by mu dával sílu, aby se povznesl na to, co radostné není. Vděčnost je jedním z pramenů radosti. 

Ve Střední Americe, ve státě Guatemala, ve městě Santiago deAtitlan se u kmene Tzutuhilů český cestovatel Zdeněk Šmíd šel podívat na večerní bohoslužby. Přitáhl ho tam výrazný zpěv. Zeptal se, co se tam děje, a dostalo se mu této odpovědi: „Milý pane, zdalipak víte, že Tzutuhilové děkují odedávna za dar jídla, za dar zdraví a za dar, že jsou všichni spolu. Děkují radostným pláčem štěstí. D říve tak děkovali svým  bohům. Teď zas děkují našemu Pánu, že ho poznali. Zkuste to taky.  Ponořte se! Plačte štěstím za dar této noci, za to, že vše vám dává Pán, ač o něj nestojíte, ač ho tupíte, ač ho blátem vláčíte a posmíváte se mu – poddejte se, pláč přijde a vaše slzy budou deštěm úlevy, že jste našel toho, jehož hledáte jako bloudící děti…“

Kdo se raduje, má blízko ke zpěvu. A to je vedle velké radosti druhým znakem vděčného člověka. Zpívá si, i když je sám. Kolikrát jsem slyšel maminku i manželku, jak si při přípravě oběda zpívají. Zpívají si i při jiné práci. A děti se chovají zrovna tak – dokud je kolikrát my, dospělí, neukázníme a neumlčíme. 

 

KŘIVOHLAVÝ, Jaro. O vděčnosti s Jaro Křivohlavým. Karmelitánské nakladatelství v Kostelním Vydří, 2007. ISBN 978-80-7195-998-4