Hleďte vzhůru

10. 8. 2019 Kázání: HLEĎTE VZHŮRU (Lukáš 21, 25-28) – Enoch Martínek

Hleďte vzhůru

Lk 21,25-28 „Na konci času vyměřeného lidstvu se objeví na slunci, měsíci i hvězdách zvláštní úkazy. Lidé na zemi budou prožívat velikou úzkost a události se na ně budou valit jako vzedmuté moře. Smrtelný strach zachvátí celý svět. I stálost řádů vesmíru bude narušena. A tehdy uvidí přicházet Syna člověka v oblaku s královskou mocí a slávou. Až se to všechno začne dít, vzmužte se a hleďte vzhůru, protože vaše konečné vysvobození bude již blízko“ (SNC).

Př: Rozhovor s Arnem Springorumem, členem ekologického hnutí Extinction Rebellion. (Video: Lucie Hrdličková, Seznam.cz)

Máme jen pár let na to, abychom zachránili naši planetu – přesněji lidstvo, kterému kvůli globálnímu oteplování hrozí drastické změny, jež by mohly vést až k vyhynutí. Tento fakt podložený vědci přesto nerezonuje ve společnosti tak, jak by měl. Proto vzniklo mezinárodní hnutí Extinction Rebellion, které na vážnost situace upozorňuje občanskou neposlušností. Člen české buňky Arne Springorum v rozhovoru vysvětluje, kam lidstvo svým chováním spěje a jak se dá katastrofální osud homo sapiens zvrátit.

„Situace, ve které jsme, je katastrofální,” říká Arne Springorum “s tím, že je velmi pravděpodobné, že lidstvo vyhyne. Život na planetě ale půjde dál. Ostatně, nebude se jednat o první masové vymírání druhů, které Země zažije – ale poprvé to bude ze socioekonomických důvodů, které si způsobili sami obyvatelé. „Tam nejde o to, zda vyhyneme úplně, nebo zda na konci půl miliarda lidí přežije. Ten problém není, že nás ničí příroda, my se zničíme navzájem.”

Čelíme největší hrozbě za tisíce let, tvrdí vědci. BBC odvysílala očekávaný dokument

Na změnu a odvrácení kolapsu klimatu máme pouze pár let. A není jednoznačné, zda se jedná o sedm, dvanáct nebo dvacet let. Podle Springoruma by ale lidé museli změnit své chování tak radikálně, že moc šancí na odvrácení katastrofy nevidí. „Je možné, že je pozdě,” přiznává. „Máme peníze, máme technologii, je to vyvinuté, ale naše chování zatím směruje úplně jinam.”

Proces kolapsu, před kterým v poslední době varují vědci, ale podle Springoruma už dávno začal. „Arktida roztává. V objemu ledu zbývá zhruba 30 %. A s tím se rozbíhají přírodní smyčky, zpětné vazby, které jsou mimo naše kontroly. V Arktidě už nemůžeme nic dělat. Ten celý proces trvá desítky let, ale my už ho nezastavíme. My jsme ho jen způsobili,” vysvětluje původem Němec, který letos získal české občanství.

Na začátku roku se proto přidal k Extinction Rebellion – mezinárodnímu hnutí, které vzniklo ve Velké Británii s cílem upozorňovat lidi na ekologickou krizi a na hrozbu zhroucení klimatu.

1. Teologie naděje

• Teologie, kterou vyznávají adventisté, je teologie naděje. Ježíš nás vyzývá „Vzmužte se a hleďte vzhůru“ (Lk 21,28). Nesdílí žádný pesimismus, tak zřejmý v myšlení dnešních lidí, nevyjímaje i křesťany, kteří nevidí žádné definitivní vyřešení problémů lidstva. Mnoho z těchto filozofů přejalo moderní názor, že Bůh nejeví více zájem o naši planetu. „Bůh je mrtev!“ prohlásil Friedrich Nietzsche (1844-1900).
• Toto tvrzení je součásti moderního agnosticismu. Nejčastěji používanou definicí v Česku počátkem 21. století je, že „agnosticismus je filosofický názor tvrdící, že existenci čehokoli, co nelze poznat zkušeností, tedy např. Boha, nemůžeme ani dokázat, ani vyvrátit.“ Tato definice však vychází z (preagnostika) Davida Huma (viz Wikipedie).

• Někteří teisté, např. český katolický teolog, kněz Tomáš Halík, definují agnosticismus jako „vágní náboženskost“ či „něcismus“ (tvrzení: „v Boha církví nevěřím, ale ,něco‘ nad námi musí být“), resp. náboženský diletantismus (T. G. Masaryk).

Kromě toho toto nové učení nepříznivě ovlivňuje morálku mnohých křesťanů. Principy morální odpovědnosti před Bohem byly zničeny. Tisíce jsou vydány na pospas proudu tzv. „situační etiky“. Její hlavní zásadou je rozhodování v závislosti na situaci a přizpůsobivost okolnostem. Jejich činy nejsou řízeny Bohem zjevenými normami a zákony.

Znovuzrozený křesťan většinou odhalí v této současné teologii hlas pokušitele. Tomuto hlasu naslouchají mnozí, a mezi nimi jsou i představení a členové oblíbených církví. Opravdu, jestliže Babylon ještě zcela jistě nepadl, pak je již na jeho samém okraji. V tomto duchovním chaosu a zmatku musíme dát velký pozor na toto nebezpečí. Musíme mít vždy na paměti, že mnohem více než znalosti hlavy je být velvyslancem Boha.

Log: Minulý měsíc se rozpředl hovor na téma původu života mezi mnou a cestujícími v kupé vlaku. Zejména jeden muž, profesí programátor, argumentoval ve prospěch evoluce. Asi po dvou hodinách diskuze ji ukončil onen muž slovy, že si bude muset prostudovat oblast genetiky ve vztahu k matematice. A nazval náš živý rozhovor jako užitečný „brainstorming“.

2. Jsme realisté

Jako křesťané adventisté jsme realisté. Nečiníme si iluze ve věci současného stavu světových události. Hledíme na nevídané údobí globálních krizí – války, hlad, znečištění ovzduší, oteplování, nedostatek pitné vody, nemoci, zločinnost a další příznaky. Spasitel předpověděl: „Lidé budou zmírat strachy v předtuše toho, co má přijít na svět…“ (Lk 21,26; B21). Bude to právě v době, kdy řekl, aby se vzmužili a hleděli vzhůru, protože se blíží jejich vysvobození (v.28).

Adventista vyhlíží Boha a s vírou se dívá na zářivý úsvit nového dne, který vzejde celému lidstvu. Sám se účastní těchto mnohých útrap, které přichází jako přirozený důsledek hříchu. Přesto jeho výhled do budoucna je plný naděje. Naší teologií je teologie naděje. Radostně vyhlížíme kupředu slavnému příchodu Božího Syna.

Adventista souhlasí s Petrem, který napsal 2 P 3,11-14 (čti). Adventista činí vše k odstranění útrap člověka. Nepodléhá však sebeklamu ve víře, že by lidstvo bylo zachráněno hromadným přijetím evangelia. Dobře zná biblické hledisko, že totiž člověk je zachráněn pouze svou osobní odpovědí a že uzná Boha pánem svého života. Spasení se rozhodně neděje v davu. Proto se naše veškerá zdravotní a dobročinná aktivita orientuje na pomoc lidem a obnovení Božího obrazu v jejich životech.

Adventismus je křesťanské hnutí, v němž prvořadý zájem je položen na člověka a na způsob, jak se zbavit hříchu, ponížení a jak může získat novou životní perspektivu.

3. Důvod, proč tu jsme – Zj 10,11

Na nás adventistech spočívá velmi vážná odpovědnost. Je to náš úděl – zvěstovat světu největší poselství, jež kdy bylo dáno. Musíme je stále nést, je to náš jedinečný a zcela vážný úkol. Ellen Whiteová to vyjádřila takto: „Adventisté by měli vyvýšit Krista nejvíce ze všech křesťanů. Trojandělské poselství vyzývá k hlásání pravdy o sobotě. Je třeba zvěstovat tuto skutečnost, kterou spolu s ostatními pravdami obsahuje toto poselství. Co se ovšem nesmí pustit ze zřetele a co musí být centrem nejvyšší pozornosti – je Ježíš Kristus. U Kristova kříže „láska a pravda se spolu setkají, spravedlnost a pokoj se políbí“ (Ž 85,11; B21). Pohled hříšníka musí být upřen na Golgatu. Bezelstnou vírou malého dítěte musí spoléhat na zásluhy Spasitele tím, že přijímá jeho ospravedlnění a věří v jeho milost“ (GW 156.157).

Je to samozřejmě důvod, proč adventní loď církve nemůže následovat hlas ekumenické sirény. Víme, kdo jsme a proč jsme zde. Své veškeré úsilí máme zaměřit na přípravu mužů a žen k brzkému příští Páně. Nic nás nemůže odradit od tohoto úkolu. S důvěrou pohlížíme na blížící se den vítězství.

Domnívám se, že naši vedoucí bratři jsou nanejvýš povoláni k tomu, aby nás vedli tou nejlepší cestou. Neznamená to, že je to cesta bez překážek. Musíme si na ní potýkat s mnohými trny sociálních problémů, společenských, zdravotních, náboženských a etnických, které jsou ze všech nejcitlivější.

Prostřednictvím svědomitého a cílevědomého úsilí misijních pracovníků jsme svědky zakládání malých skupin, které rostou ve větší a větší sbory. Církev nabývá ve světě na vlivu. Tak, jak by tomu mělo být.

Otevřeme-li ev. Markovo 11,17, Ježíš zde praví: „Cožpak nevíte“ horlil, „že je napsáno v Písmu: ´Můj chrám je určen k tomu, aby se v něm všechny národy modlili?´“ (SNC) Zde je to černé na bílém, taková je Kristova touha, to si přeje, aby jeho církev byla ve světě.

Církev má být výkladní skříní opravdového bratrství. Není-li, pak se minula svým posláním ve světě, kde většina jsou sekulární lidé. Musíme však všichni uznat, že naše církev je na správné cestě. Na každé úrovni naší organizační struktury vyvíjíme zájem o všechny své bližní, nehledě na jejich náboženské smýšlení, postavení nebo barvu pleti.

Skutečnou spolupráci a viditelný pokrok může způsobit převratná moc Ducha svatého, kterou tolik potřebujeme. Modleme se o ně i dnes. „Vzmužte se a pohleďte vzhůru!“

4. Jednotni a věrni – Řím 12,16

Musíme představovat jednotnou armádu kříže. Počítejme s každým vojákem. Povšimli jste si, že tematické soboty na tyto letní měsíce se zaměřují na evangelizační témata? 20.7. Den evangelizace prostřednictvím médií; 3.8. Den evangelizace prostřednictvím projektů Globální misie;           a dne 10.8. Den zakládání sborů.

Děkujme za stovky, ba tisíce probuzených mladých lidí, kteří se jednotně zapojují ve svých sborech do různých programů, jež mají za cíl záchranu duší okolo nás i v cizině. Děkujme rovněž za oddané muže a ženy všech možných zemí, kde hlásají poselství naděje lidem příslušnících k jejich národům. Ovšem jistě můžeme udělat mnohem více. Nejsme ještě dostatečně posvěceni, ani jsme ještě nevynaložili všechny své síly a své schopnosti.

Věk materializmu učinil z některých z nás přepjaté, sentimentální, soběstačné a sebou uspokojené lidi. Nacházíme se v laodikejském omráčení a strnulosti! Právě dnes musíme toto vše s pomocí Páně překonat. Ať je to polovičatost nebo nedostatek důvěry v Boží vedení.

Přicházející Král je ve dveřích! On je naděje světa!

Staňme se všichni činnými posly a nositeli této naděje! S modlitbou na rtech i v srdci jděme vstříc našemu Bohu. „Vzmužte se a hleďte vzhůru!“ Amen.

(Enoch Martínek)