13. 4. 2019 Kázání: PŘEBÝVÁNÍ VE STÍNU VŠEMOHOUCÍHO (Žalm 91, 1-16) – Enoch Martínek

Přebývání ve stínu Všemohoucího – prezentace

Přebývání ve stínu Všemohoucího – Žalm 91, 1-16

„Kdo žiješ pod ochranou Nejvyššího, kdo jsi ve stínu Všemohoucího, můžeš říci Pánu: „Jsi mé útočiště, jsi můj hrad, můj Bože, důvěřuji v tebe! (v.1.2; překl. Kunický).

  1. Žalm 91. hovoří k Božímu lidu dnes. Po létech přemýšlení pisatel 91. Žalmu dospěl k jedinečnému přesvědčení.
  2. Současné štěstí a budoucí bezpečí nejsou výplodem promyšleného zbrojení a zvyšování vojenského potenciálu.
  3. Pocit jistoty nevzroste ani po té, když se staneme vlastníky větší sumy peněz.
  4. Pokoj v srdci se nedostaví ani po té, stane-li se dědicem v té době největší světové říše.
  5. V souladu s tím, jak uvedl autor 91. Žalmu v 1. verši, jeho hlavní priorita, jeho nejpřednější touhou bylo neustále přebývat „ve stínu Všemohoucího“.
  6. Kdo je pisatelem tohoto Žalmu? Není možné to říct s jistotou – žalm není uveden jménem autora. Židovští učenci však obvykle připouštěli toto vysvětlení: pokud žalm nenese jméno pisatele, pak jeho autorství může být připočteno pisateli naposled jmenovanému v předchozích žalmech. Je-li tomu tak, pak Mojžíš, který je autorem Žalmu 90, může být považován za pisatele i Žalmu 91.

Osnova: 1. Poučení na poušti – Mojžíš jako pastýř ovcí

  1. S Božím lidem na cestě – Mojžíš jako pastýř lidí
  2. Skryt v Kristu – můj nebeský Pastýř
  3. Poučení na poušti – Ž 91,1 „Ten, kdo se u nejvyššího ukrývá,

                                                     přečká noc ve stínu Všemohoucího“ (SNC)

  1. Mojžíšův život lze rozdělit do tří etap po 40 létech. První třetinu prožil v Egyptě jako adoptovaný následník trůnu, dalších 40 let pásl stádo ovcí u svého tchána v Arábii. Předlouhých 40 let vedl Izrael do zaslíbené země. Jaké naučení získal za dlouhých 80 let svého života?
  2. Naučil se, jak důležité a stejně požehnané je přebývání ve stínu Boží ochrany.

Př: Už řadu let znám ing. Petra Zachardu (známe se ze sauny), chovatele ovcí, koz a skotu v Abertamech. Jen ovcí mají na farmě 3 000 kusů a právě teď na jaře 1 500 jehňat. V poslední době je ohrožuje především sucho a tudíž nedostatek zelené pastvy. Též občas se objeví v Krušných horách vlci, odvěcí nepřátelé stád.

  1. Mojžíš jako pastýř poznal podobná nebezpečí, která hrozila jeho stádům. Ovce si vyžadovaly neustálou ochranu před dravými šelmami a před potulnými zloději. V zimě trpěly mrazem, kdy i na poušti klesá teplota pod bod mrazu. Jindy to byly písečné bouře a v létě výheň pálícího slunce. Ovce ohrožovalo i jiné nebezpečí – zřícení do rokle, uvíznutí za ostružinové trny, poranění nohou na kamenitých stezkách, když stáda přecházela za potravou na jiná místa.
  2. Tato nebezpečí brzy Mojžíše naučila, kde má hledat tichá a osamělá místa bezpečí na širokých a rozsáhlých pastvinách svého tchána Jitra. Poznal všechna zákoutí a oázy, kde ovce byly chráněny ve stínu stromů od sálavého horka. Dobře znal místa, kde stáda byla v bezpečí před vyjícími vlky. Věděl o jeskyních a úzkých kaňonech, kde ovce mohly přečkat sněhové nebo písečné bouře.
  3. Ale nadto Mojžíš se naučil, že bezpečí každé ovečky závisí na neustálém setrvání v doslechu pastýřova hlasu. Poznal, že zatoulaná ovce se může lehce stát kořistí šelem nebo zlodějů. Mojžíš poznal, že ovce, která se vyléčila nebo se ji vyhojila nějaké rána, taková ovce se držela v nejtěsnější blízkosti pastýře.
  4. Je to i tvá zkušenost? Už dávno skrze proroka Bůh – Kníže všech pastýřů (1P 5,4) – prohlásil na adresu s.z. lidu: „Uzavřu s nimi smlouvu, která jim přinese pokoj. Zbavím zemi divokých šelem, aby mé ovce mohly bezpečně žít v pustinách a spát v lesích. Prokážu jim svou přízeň a svlažím jejich zemi hojností dešťů…. Již nebudou úpět v područí cizích národů a divoká zvěř jim neublíží. Budou žít v bezpečí a již nikdo je neohrozí… Budu se o svůj národ starat jako ten nejpečlivější pastýř o své stádo, neboť jsem jejich Hospodin a Bůh“ (Ez 34,25.26.28.31; SNC).
  5. Jako ozvěnou Ježíš pronáší známá slova: „Moje ovce slyší můj hlas a následují mne; já je miluji a dávám jim věčný život. Vysvobodím je ze smrti, nikdo a nic mi je z ruky nevyrve“ (Jn 10,27.28; SNC).
  6. Jak blízko následuješ Krista? Nehrozí ti nebezpečí přeslechnutí jeho hlasu?

= To vše se Mojžíš musel naučit jako pastýř v Arábii, když pak napsal zřejmě tento Žalm 91 „Ve skrýši Nejvyššího kdo přebývá, ve stínu Všemohoucího bude spočívat. Hospodinu řeknu: „Jsi mé útočiště, můj hrad, můj Bůh, na něhož spoléhám“ (v.1.2; B21).

  1. S Božím lidem na cestě
  2. Co bylo v životě Mojžíše tím nejdůležitějším? V. 14 to potvrzuje: „Přilnul ke mně, a tak ho zachráním, poznal mé jméno a já ho vyvýším“ (B21)
  3. Když byl povolán, aby vedl tvrdohlavý, duchovně slepý a neposlušný Boží lid do Kenaanu, tehdy odvětil Hospodinu: „Jestliže bys to neměl být ty sám, kdo s námi půjde, pak nás raději nikam odsud neposílej“ (Ex 33,15; SNC).
  4. Bylo to po té, co 40 let pásl Jitrova stáda. Nyní Mojžíše čeká podobná perioda, ale nebudou to ovce, bude pást Boží děti, Boží lid. Během tohoto nejtěžšího údobí svého života často pozoroval, jak důležité je pro něj a pro vyvolený národ to jediné – soustavně přebývat ve skrýši Nejvyššího a přebývat ve stínu Všemohoucího.

a/ Tu poslední noc, když se Izraelité připravovali opustit Egypt, Mojžíš jedinečným způsobem představil, co znamená neustálé přebývání ve skrýši Všemohoucího.

b/ Nejprve sdělil faraonovi zprávu od Boha, že všichni prvorození synové v Egyptě zemřou, včetně faraonova prince, pokud král zabrání, aby Boží lid vyšel.

c/ A důvod? Izrael byl Hospodinův „prvorozený“ lid. Faraon odmítnul. Před vykonáním rozsudku Mojžíš uvědomil každou rodinu, jak obdrží ochranu „ve stínu Všemohoucího“. Jakmile anděl zhoubce půjde a bude pobíjet vše prvorozené v Egyptě, ještě dříve musí všichni Izraelci uposlechnout těchto pokynů: aa/ každá rodina musí obětovat beránka bez vady

               bb/ kdo by byl sám, připojí se k menší rodině

               cc/ pak vezmou svazek yzopu, namočí v misce s krví beránka a potřou nadpraží a obě veřeje svého domu. To bude znamením, že zhoubce je pomine. Lid Boží bude „ve stínu Všemohoucího“.

               dd/ Dále každá rodina měla jíst maso beránka upečeného na ohni a k němu jíst nekvašené chleby s hořkými bylinami (Ex 12,7.8). Přitom musí být stále hotovi kdykoli opustit Egypt.

 

III. Skryt v Kristu – v ochraně nebeského pastýře (Kol 3,3)

„Zemřeli jste a váš život je skryt spolu s Kristem v Bohu“ (ČEP).

„Svoje já jste nechali zemřít, a to, co nyní žije, má v ruce Kristus. Jste tedy v rukou Božích, i když to navenek není vidět“ (SNC).

  • Koho symbolizuje beránek? Zaslíbeného Mesiáše. Jak máme aplikovat krev na veřejích svých domovů, bytů? „Nestačilo, aby byl beránek zabit. Jeho krví musely být potřeny veřeje dveří. Podobně musí člověk pro sebe přijmout zásluhy Kristovy krve. Musíme věřit nejen tomu, že Kristus zemřel za svět, ale také tomu, že zemřel za nás osobně“ (NÚD 130; PP 190).
  • „Maso mělo být snědeno. Nestačí věřit, že nám Kristus může odpustit hříchy. Musíme od něj vírou prostřednictvím Božího slova neustále přijímat duchovní výživu… Kristovi následovníci musí přijmout Boží slovo za své, aby se stalo hybnou silou jejich života a činů“ (tamtéž).
  • Co máme tedy dělat dnes, abychom mohli doslova přebývat ve skrýši Nejvyššího? Dvě věci – nestačí pouze přijmout Krista za svého osobního Spasitele. To udělalo již mnoho lidí, ale kde jsou dnes? Je třeba přetavit Boží slovo do praxe sboru a církve a též do života každého věřícího.
  • Kniha od Barry Gane: „Láska přivede domů“, podnadpis „Každé církvi hrozí v další generaci zánik“, str. 19 konstatuje, že 35 až 65% mladých lidí po čase odchází. Je tedy nutné stále přebývat v Boží skrýši. Jak to transponovat, převést do života sboru právě v případě mladých? Autor na str. 35 píše: „Turbulence, které se během adolescence odehrávají, nejsou ničím novým a patří k lidskému vývoji. Hledání vlastní identity, pochopení své role v souvislosti s pohlavím a získávání víry jsou přirozenou součástí dospívání. Vedoucí církve a zvláště ti, kteří pracují s mládeží, musí bezpodmínečně tomuto procesu porozumět a podporovat mladé lidi s laskavostí. Ta jim pomáhá zvládat úzkost, která by je jinak odháněla od církve.“ (str. 36) Co můžeme udělat pro to, aby naší mladí ve sboru zůstali „ve stínu Všemohoucího“ a neodešli pryč?
  • Co to tedy vyžaduje od nás starších? „Poskytněme jim sociální podporu, lásku a bezpečné prostředí. Naučme se jejich jména a poznejme každého z nich osobně. Věnujme každému čas a budujme trvalé vztahy. Díky tomu v mladých lidech vzniká síla, která jim pomáhá překonávat překážky, jimž musí denně čelit“ (str. 87).
  • Moje zkušenost z doby mládí, které jsem prožíval v ostravském sboru. Mladých nás bylo okolo třicíti, ve věku 16 – 20 let. Při přechodu z dětské školky do mládeže jsme byli okamžitě zapojeni do sborových aktivit. Můj švagr starší o 9 let naši skupinku učil hrát na mandolíny. Zároveň jsem se učil hrát s kamarádem ze školy na kytaru. Učili jsme se vystupovat během pravidelných bohoslužeb a při společných písních jsme hráli na to, co kdo uměl – housle, mandolíny, trubka, akordeon, kytara. Dokonce jsem později řídil tuto hudební skupinu. V mládeži jsem byl pověřen jako zástupce vedoucího, připravoval jsem sobotní odpolední programy, soutěže, nedělní sportovní aktivity (v létě volejbal, plavání, turistika, např. pravidelný výstup na Lysou horu v Beskydech, v zimě lyžování, bruslení) a samozřejmě letní tábory v rámci Stezky písmáka. Kazatel nás zval k sobě domů, kde jsme každý týden studovali základní biblické učení.
  • Přebývání ve stínu Všemohoucího má dva rozměry – vertikální a horizontální. Budování vztahu k Bohu prostřednictvím studia Bible a budování sociálních vztahů jde ruku v ruce. Např. statistika říká, že ti, kteří jsou zapojeni v mládeži, rovněž aktivně budují svou víru (až 69%).
  • „Mládežnické aktivity také determinují, zda mladí lidé vnímají církev jako otevřenou, pečující, flexibilní nebo zábavnou. Mladí ze sborů s aktivní mládeži vidí svou církev jako rostoucí mnohem častěji než sbory bez mládeže.“ (str. 89.)
  • „Aktivní křesťanský život, který zahrnuje společenství, vzájemnou podporu, bohoslužbu i misii, je přitažlivou alternativou pro ty, kdo chtějí zkoušet jiné cesty. Obklopeni přáteli mají mnohem větší sílu odolávat tlaku zvenku. Aktivní mladí lidé, kteří mají zodpovědnost za různorodé aktivity, budou konstruktivní a nebudou si stěžovat, že jim církev nedává prostor pro samostatné myšlení. Chvíle pro otevřenou diskuzi vzbuzují pocit bezpečí. Církev, která dává mladým prostor bezpečně zkoušet a promýšlet alternativy, posiluje pouta uvnitř společenství“ (str.95).
  • V případě Mojžíše a jeho role pastýře Božího lidu musel si nechat poradit od svého tchána Jitra, aby vytvořil dobrou organizační strukturu. Co mu řekl? „Sám to nezvládneš… Poslechni mě, poradím ti a Bůh bude s tebou“ (Ex 18,18.19) A co na to Mojžíš? Byl natolik ješitný, že odmítl radu midjánského kněze? Mojžíš svého tchána uposlechl. Zvolili si vedoucí nebo starší, kteří převzali z beder Mojžíše řadu zodpovědností, na které už nestačil.
  • I ve sboru je třeba mnoha rukou. Jedinec na vše nestačí. Není třeba, aby byl každý ihned zvolen výborem apod. Důležité je projevit mladým důvěru. Nebuďme my starší ješitní na sebe a předejme své pozice mladým. To je záruka prosperujícího sboru.
  • A Boží ochrana jako oblakový ve dne a ohnivý sloup v noci nás bude stále provázet. Bude to viditelný důkaz „stínu Všemohoucího“.

= Proč by Bůh nemohl způsobit zázrak pro nás dnes, jako pro lid na poušti, aby nás zásobil manou a živou vodou? Jak o tom píše Žalm 105,40b. 41) „krmil je manou, chlebem nebeským. Otevřel skálu a vytryskla z ní voda, vyprahlou krajinou tekla jako řeka“ (SNC).

  • Jakmile však přestali důvěřovat Bohu, pak jeho božská ochrana zmizela.
  • Víte, proč byly zapsány příběhy prožité Božím lidem kdysi v minulosti? Jako příklady toho, co Bůh činí pro svůj lid dnes. Pavel prohlásil: „I toto, jako vše v Písmu, bylo napsáno k našemu naučení, abychom získali vytrvalost a čerpali z toho povzbuzení a naději“ (Řím 15,4; SNC).

Bůh inspiroval 91. Žalm proto, aby ujistil svůj lid, že je připraven pomoci svým následovníkům ve všech dobách. Pokud se cesta stane příliš kamenitá a zrádná, pak „On svým andělům přikázal, aby tě střežili na všech tvých cestách. Na rukou tě ponesou, aby ses nezranil o kámen“ (v.11.12; SNC).

A když by dolehlo na tebe cokoli zlého, nemusíš se bát, protože „Svými křídly tě přikryje, v jeho péči najdeš bezpečí; jeho věrnost je tvůj štít a tvoje ochrana“ (v.4; SNC). (Enoch Martínek)

Také zaslíbil, že bude naše útočiště a pevný hrad (v.2).  Nakonec, když nastane čas a budeme muset překročit Jordán, osobně nás provede do nebeského Kenaanu. Pak budou jeho následovníci navždy odpočívat „ve stínu Všemohoucího“, protože se již zde na zemi naučili „přebývat v úkrytu Nejvyššího“.

Amen.