Rozloučení

Sdílený komentář:
Na pohřbu bratra Jaworka, při přesunu ze smuteční místnosti k vykopanému hrobu, jsem šel na konci průvodu. Nechtěně jsem přitom vyslechl rozhovor starší paní a mladého muže, kteří šli přede mnou.
Ona: „V tom hrobu ho asi nenechají. Říkali, že to bude jen dočasné místo.“
On: „Asi ho později přestěhují do nějaké rodinné hrobky.“
Nedalo mi to a řekl jsem jim: „Omlouvám se, nechtěně jsem zaslechl o čem se bavíte. Nebude později přestěhován do hrobky, ale pan Jaworek byl křesťan a až se Pán Ježíš Kristus vrátí jako Vládce vesmíru, vzkřísí jeho tělo opět k životu a vezme ho k sobě do slávy. Slíbil nám to! Proto věříme, že hrob je jenom místo dočasného odpočinku pro tělo zemřelých křesťanů.“
Oni: „Aha, to jsme nevěděli. A v jaké byl církvi?“
Já: „Byl adventista.“
Oni: „Děkujeme, že jste nám to řekl.“

Nevěřící lidé vůbec našemu slovníku nerozumí a mají své představy o tom, co z úst křesťanů slyší. Ale tak to je – ani Ježíšovi jeho současníci často vůbec nerozuměli, dokonce ani Dvanáct když si je vzal stranou a vysvětloval jim svá slova. Kéž těm dvěma pátečním smutečním hostům Duch svatý objasní, o čem byla řeč, a vzbudí v nich touhu po věčném Bohu a po životě s Ním.

Lubomír Král