Sjezd Ohře začínáme v Tršnicích u Chebu se dvěma plně naloženými rafty. Plán je doplout do Lokte a odtud pokračovat busem do Varů. Ale voda je voda, plyne si jak chce. My se jí nemohli nabažit, a tak měníme k radosti celé posádky (nebo alespoň většiny – co těm ostatním také zbývalo, když z vody se tak špatně prchá) během cesty naše plány. O tom až později. Po vyplutí se kocháme bohatým výskytem Motýlice lesklé na březích porostlých ostřicí. Provází nás pronikavě sladká vůně netýkavky. Řeka je prorostlá silně ohroženým Rdestem prorostlým. Krása!

Jednomu ze starších členů posádky se zastesklo po dětských radovánkách a nafukuje dětský kruh do něhož se následně bez sebemenších problémů nasouká, hupsne do vody a „pomáhá“ v rychlejším plutí raftu. Naštěstí je voda dosti studená a přibližně po hodině opět naskakuje do člunu a raft se zase sune znatelně o pár coulů rychleji vpřed. Na prvním tábořišti v Kynšperku se snažíme uvařit bramboračku. Mužská část posádky občas cosi žbrble o tom že to bude trvat dlouho, no naštěstí se ženám točícím se kolem ohně již od doby kamenné podaří do hodiny ucpat papulky dobrou bramboračkou. Další den dojíždíme do Šabiny, kde nikdo neodolá smažáku a limonádě servírované sličnou Zuzankou. Přijít nyní s nápadem zkusit bobříka hladu, byli bychom určitě sraženi pádly k zemi. Od pradávna se Sokolováci snaží trumfnout Varáky a naopak. Sice jsme včas prokoukli jejich lest „narvat se jídlem až k prasknutí“ ale palačinkám s nutelou naší Hedušky se nedalo odolat!!! Heduš je anděl!
Fotografie z akce naleznete

zde

Cestou dál zkouší nezanedbatelná část dámského osazenstva změnit naše přátelské rozpoložení na situaci kdy býk reaguje na červený hadr – vytahují opalovací plavky. Pádla jim „vypadnou“ z ruky a děvčata chytají bronz. Zbývající část posádky pádluje se zamrzlým úsměvem. Ano, řeka sice teče nyní rychleji ale nám tečou stejnou rychlostí i nervy 🙂 Do hry „Kdo z koho“ se vkládá háček, je skvělej! Na raftu, kde jsou samý holky se chlap prostě musí poslouchat! A na řece, kde je tak tak vody se bez háčka neobejdem! Hm, zřejmě zabrala jeho přirozená autorita, zděděná po rodičích:). Plujeme dál. Během plavby se sestava na obou raftech mění proto, abychom téměř na konci cesty zjistili, že pokud nezaberou všichni, budeme se stále točit dokola (a to je lepší možnost) nebo budeme dřít rafty o břeh ležíce na zádech a vyhýbajíc se větvím dost nízko nad vodou. Když o tom přemýšlím víc, právě tyhle chvíle nás sblížily nejvíc. Dojíždíme na tábořiště v Lokti. Ano, je trochu divné, když si začnete vařit fazole v kotlíku před bufetem, kde se celý kemp láduje párky, řízky a vším tím nechutným 🙂 Našim dětem vedoucí zakázala nákup v bufetu a milí rodičové, udělala velmi dobře. Nejdřív fazole, potom bufet!Liška jedna prohnaná, věděla velmi dobře, jak jsou fazole syté! Odtud pramení ty naše nízkonákladové výlety:) Zpěv vodáků, který se pod křídly noci mění ve vytí nás uspí do bezvědomí. Další den dojíždíme až do Varů, kde se loučíme. Možná jsem si něco vymyslela, možná to byla pravda, kdo ví 🙂 Díky patří vám všem, kteří jste se zasloužili o pohodu na vodě! Martina