28. 7. 2018 Kázání: Muž, který měl v srdci skutečný oheň – Enoch Martínek B. Th.

Text: Jer 20,9: „Kdykoliv se však rozhodnu, že již o tobě nebudu mluvit a nevyslovím už ani jediné tvé poselství, tvá slova žhnou v mém srdci jako skutečný oheň. Spalují mne až do morku kostí tak dlouho, dokud mne nevyčerpají natolik, že je v sobě už nemohu déle udržet“. (SNC)

© creativecommonsstockphotos

Hlavní myšlenka, záměr kázání: „Dříve, než člověk předá poselství evangelia, musí toto poselství zapálit jeho nositele.“
Osnova:
Ú: Evangelizační akce, která nevyšla
I. Prorok v nebezpečné situaci (Jer 20)
II. Prorokova frustrace (Jer 20,7-9)
III. Oheň v srdci (Jer 20,9)
Z: Tentýž oheň může – anebo by měl – hořet i v našem srdci.

Ú: Před určitým časem vedoucí jednoho malého sboru se rozhodli, že uspořádají evangelizační přednášky na jednom ostrově, v oblasti, kde ještě nebylo zvěstováno biblické poselství. Pronajali si tam menší dům se dvěma místnostmi. Získali povolení, že dělící zeď mohou odstranit s podmínkou, že ji po ukončení akce opět postaví.
Takto vzniklý sál opatřili venkovskými lavicemi, vpředu vztyčili rám s napnutým projekčním plátnem, vedle postavili flanelovou tabuli, kterou použijí pro ilustrace. Dále nechali vytisknout pozvánky a ručně je roznesli po celém okolí. Pak už s napětím vyhlíželi zahajovací večer s první přednáškou.
Když však nadešel čas k zahájení, nikdo z pozvaných se neobjevil, ani jediný návštěvník! „Tak co budeme dělat?“ kladli si organizátoři tuto otázku. Nakonec se rozhodli, že shromáždění uskuteční tak i tak. Zazpívali píseň, pozdravili se navzájem, mladí muži zazpívali kvartet a řečník začal kázat.
Tak pokračovali v evangelizaci po tři týdny, přestože nikdo z vesnice nevstoupil dovnitř. Totiž místní kněz vyhrožoval přísnou církevní kázní každému, kdo navštíví toto evangelizační shromáždění. Poté evangelizace skončila a členové odcházeli domů zmalomyslnění a frustrovaní.
Ale to nebyl skutečný konec. Na konci dnešního kázání uslyšíte zbytek tohoto příběhu!
I. Prorok v nebezpečné situaci (Jer 20. kap.)
1. Jeremjáš se dostal do potíží s předsedajícím knězem Pašchúrem. Tomu se vůbec nelíbilo, když prorok prohlásil: „Slyšte, co vám praví váš Hospodin, všemocný Bůh Izraele: Díky tvrdošíjnosti mého národa a jeho neochotě naslouchat mým slovům, naplním rozsudek, který jsem vynesl nad Jeruzalémem a všemi okolními městy, a slíbenou pohromu na ně skutečně sešlu.“ (19, 15; SNC)
2. Pašchúr uvrhnul Jeremjáše do vězení; nechal ho nejdříve zbít, pak ho nechal vsadit do klády. Na hradě v Lokti je možné vidět podobné mučící zařízení. Paradoxem bylo, že vězení se nacházelo nedaleko Hospodinova chrámu, toho Boha, kterého prorok zastával a tlumočil jeho varovná poselství. (viz 20,2)
3. A to přišlo záhy. Když ho dal Pašchúr druhý den z klády uvolnit, Jeremjáš mu oznámil: „Hospodin změnil tvé jméno Pašchúr na Magór mi-sabíb (to znamená Všude kolem je hrůza) a řekl: „Naplním tebe i tvé přátelé zděšením a nechám je před tvými zraky zahynout zbraněmi nepřátel. Celé Judsko vydám do područí králi Babylónu. Jeho vojska připraví mnoho Izraelců o život, a ty, kteří zůstanou, král odvleče jako své otroky do Babylónu“. (Jer 20,3.4; SNC)
II. Prorok Jeremjáš je frustrován, je vyveden z míry. (Jer 20,7-9)
Př: Už jste někdy byli frustrováni? Pak si vzpomenete na tento duševní stav porušené psychické a citové rovnováhy. Vaše snahy dovést spravedlivou věc do cíle jsou zablokovány. Vaše počiny jsou mařeny nebo znemožňovány. Cítíte se jakoby ve slepé uličce.
• Jeremjáš očekával, že Hospodinovo poslední varovné poselství zatřese představenými Izraele, že jeho věrné tlumočení této výstrahy lásky dospěje ke sluchu národa, a ten se opět obrátí k Bohu v pokání. Ale nic takového se nedělo. Naopak on sám se stal terčem zloby a nenávisti. Co byste dělali na prorokově místě?
1. Byl čas všeho nechat a zmizet! Jeremjáš toho měl akorát tak dost!
• „Mé postavení bylo den ode dne horší,“ píše Jeremjáš, „a proto jsem jednou Hospodinu řekl: Pane, zlákal jsi mne k poslání proroka a já jsem tvé moci podlehl a nechal se přemluvit. Nyní však celé dny ode všech snáším jen výsměch a pohrdání.“ (20,7.8; SNC)
• Na počátku, když byl Jeremjáš jako mladík povolán, Hospodin mu slíbil: „Přestože se proti tobě v celé zemi zvedne vlna odporu a všichni judští králové i s jejich veliteli a kněžími se v čele zástupu lidí budou snažit tvé dílo zničit, ale nepodaří se jim to. Já sám, tvůj Hospodin, budu totiž stát po tvém boku a vždy tě vysvobodím“ (1,19; SNC).
• Jeremjáš však cítí, že toto zaslíbení se nenaplňuje a že on není vysvobozen.
2. Cítíš se také někdy podobně, že je čas všeho nechat a utéct? Cítíš se tak, že toho je na tebe přespříliš?
• Rodina s tebou nesouhlasí.
• Kolegové v práci tě nazývají náboženským fanatikem.
• Tvoji bývalí přátelé se pouze pochechtávají.
• „Odevšad ke mně doléhají skryté vyhrůžky, udavači na mně číhají ze všech stran… Ti, kdo se dříve nazývali mými přáteli, neustále čekají na můj sebemenší poklesek. Navzájem se domlouvají, jak mě nejlépe oklamat, aby nade mnou už konečně zvítězili a mohli se mi pomstít.“ (20,10; SNC)
• Poslední tři přátelé, které jsi seznamoval s Biblí, se nakonec nerozhodli pro Pána a přestali chodit do sboru. Zdá se ti, že to bylo pouze mrhání časem.
3. V knize „Život naplněný pokojem“ autorka uvádí pozoruhodné prohlášení: „Všichni, kdo se prohlašují za Boží děti, by měli mít na mysli, že jako misionáři budou přicházet do styku se všemi druhy lidí. Jsou lidé jemní i drsní, skromní i pyšní, zbožní i pochybovační, vzdělaní i nevědomí, bohatí i chudí. Se všemi nelze jednat stejně. Všichni však potřebují laskavost a soucit. Vzájemným stykem bychom měli získat uhlazenost a jemnost. Jsme závislí jeden na druhém. Jsme k sobě těsně svázáni pouty lidského bratrství.“ (ŽNP 268; MH 494-495)
4. Ale Jeremjáše něco uvnitř pudilo, pohánělo kupředu.
„Kdykoli se však rozhodnu, že již o tobě nebudu mluvit a nevyslovím už ani jediné tvé poselství, tvá slova žhnou v mém srdci jako skutečný oheň. Spalují mne až do morku kostí.“ (20,9; SNC)
• Tatáž pisatelka radí: „Prostřednictvím společenských vztahů se křesťanství dostává do styku se světem. Každý muž nebo žena, kteří se nechají vést Bohem, mají ozařovat temnou cestu těch, kdo lepší způsob jednání neznají. Společenský vliv, posvěcený Kristovým Duchem, musíme využít k přivádění lidí ke Spasiteli. Kristus nemá být ukryt v srdci jako vytoužený, posvátný a sladký poklad, aby se z něho těšil jen majitel. Máme mít Krista v sobě jako pramen vody, tryskající k věčnému životu a občerstvující každého, kdo s námi přijde do styku.“ (tamtéž)
III. Oheň v srdci i v kostech
1. „Kdykoli se však rozhodnu, že již o tobě nebudu mluvit a nevyslovím už ani jediné tvé poselství, tvá slova žhnou v mém srdci jako skutečný oheň. Spalují mne až do morku kostí tak dlouho, dokud mne nevyčerpají natolik, že je v sobě už nemohu déle udržet“ (20,9; SNC)
2. „Dříve, než člověk předá poselství evangelia, musí toto poselství zapálit jeho nositele.“
– Nemůžeš zapalovat druhé, pokud sám nehoříš.
• Ježíš předpověděl, že se stane toto: „Zvěst o spáse, kterou jsem přinesl na zem, se bude šířit jako oheň; a jak si přeji, aby už vzplál!“ (Luk 12,49; SNC) Před tím však řekl toto: „Od toho, komu bylo mnoho svěřeno, bude mnoho očekáváno, a kdo dostal jasné pokyny, od toho bude mnoho vyžadováno.“ (Luk 12,48; SNC)
• Poselství evangelia se musí představit světu. “Pak jsem viděl anděla, jak letěl vysoko nad nebeskou klenbou. Nesl radostnou zprávu o vykoupení, zprávu, která nikdy neztratí svou platnost. Ohlašoval ji všem obyvatelům země, lidem všech ras, kmenů, jazyků i národností.“ (Zj 14,6; SNC)
• A anděl to za letu zvěstoval „silným hlasem“ (tzn. naléhavě, urgentně).
• Pro Jeremjáše to bylo jako „skutečný oheň. (Hospodinova slova) Spalují mne až do morku kostí tak dlouho, dokud mne nevyčerpají natolik, že je v sobě už nemohu déle udržet“ (20,9; SNC)
3. Co představuje oheň?
• V biblické symbolice především Ducha svatého. Když učedníci začali kázat o Letnicích, zpráva ve Skutcích říká: „Tu se jim objevil plápolající oheň, který se rozdělil a hořel nad každým z nich. A všichni byli naplněni Duchem svatým.“ (Sk 2,3.4; SNC)
• Zadruhé „oheň“ též představuje v náboženské zkušenosti evangelizační zápal a nadšení – které vyvolává v člověku Duch svatý. „Já křtím vodou (říká Jan Křtitel) ty, kteří cítí svá provinění jako břemeno a vyznávají je. Avšak po mně přijde někdo daleko mocnější než já; nejsem hoden ani toho, abych mu vyčistil obuv. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.“ (Mat 3,11; SNC)
• Zatřetí „oheň v srdci a kostech“ působí Duch svatý. Pohlédněme do knihy Skutků 19,1-6 na zkušenost některých učedníků Jana Křtitele a jejich zážitek s Duchem svatým a ohněm. Pavel je co nejdříve pokřtil „a když jim potom žehnal, sestoupil na ně Duch svatý a oni začali mluvit v prorockém nadšení“ (v.6; SNC).
• Začtvrté dejme si příklad. Dříve než hodláte někoho navštívit, požádejte Boha na modlitbě, aby šel s vámi. Proste Pána, aby Duchem svatým připravil toho, ke komu jdete, a též i vás. Modlete se o moudrost, citlivost, zbavení strachu a obav z návštěvy a o Boží přítomnost. Důvěřujte Pánu, že vám pomůže uskutečnit tuto schůzku. Usmívejte se a buďte přátelští, což je velmi důležité! Radujte se!
4. Podívejme se na to, jak oheň v srdci a kostech se projevoval u apoštola Pavla: „Raději bych zemřel, než bych zahodil to, nač jsem až dosud mohl být hrdý. Abyste mi dobře rozuměli: to, že hlásám Kristovo poselství, nepokládám si za zásluhu, za níž bych měl nárok na odměnu. Je to prostě moje povinnost, úkol, který musím splnit – jinak se mnou bude zle. Jsem však hrdý na to, že sloužím Kristu jako jeho vyslanec a vůbec nic za to nechci, že se vzdávám i toho, co mi právem náleží.“ (1 Kor 9,16-18; SNC)
5. Ilustrace: Kdysi dávno okolo roku 1200 žil ve Španělsku člověk, který se jmenoval Ramon Llull. Byl znám jako trubadúr, dvorní muzikant, a byl dalek jakéhokoli náboženství či víry. Jednou Ramon Llull měl vidění, jak se píše ve starých záznamech, v němž byl vyzván, aby složil písničku pro něj s podivnými slovy: „On pohleděl vpravo a spatřil našeho Pána Ježíše Krista na kříži visícího vysoko nad zemí“.
• Toto vidění změnilo jeho život. Stal se misionářem se třemi úmysly:
– Byl ochoten obětovat svůj život ve službě Bohu tak dlouho, až se muslimové obrátí na křesťanství.
– Chtěl vyhledat nějakou náboženskou společnost, kde by se vyučovaly cizí jazyky.
– Hodlal napsat knihu o tom, jak překonat něčí překážky, aby se mohl obrátit na víru.
Ramon Llull se okamžitě pustil do studia arabštiny a dalších evropských jazyků, které v té době potřeboval, aby mohl přivádět muslimy ke Kristu. Procestoval Evropu a snažil se zakládat školy pro budoucí misionáře.
Uskutečnil též řadu cest za muslimy v Severní Africe. V době, když měl 82 let, byl kamenován a jen tak tak unikl. Zranění, která utržil, jej nakonec přivedla ke smrti.
To podstatné je, že Ramon Llull byl rozhodnut přivádět muslimy a židy ke křesťanství. V jeho srdci a kostech hořel evangelizační oheň, který nikdy nevyhasnul.
Závěr: Co se nakonec stalo po tom neúspěšném evangelizačním tažení na nejmenovaném ostrově? Kazatel byl posléze povolán na jiné místo. Dům, v němž probíhaly přednášky, ovšem bez účastí hostů, byl vrácen jeho majiteli. A vedoucí tohoto misijního programu se vrátili ke své práci. Ale oheň hořel dál, oni to nevzdali!
O několik let později bývalý kazatel navštívil onen ostrov. Starší sboru mu ukázal ten malý domek a projel s ním celou oblast. Přitom mu řekl: „My jsme to nikdy nevzdali. Navštěvovali jsme lidi, studovali jsme s nimi Bibli a věnovali jsme se jim.“ Pak bývalému kazateli ukázal tři nové sbory a modlitebny, které čítají okolo 1000 členů. Mnoho z těchto současných členů nikdy nevstoupili dovnitř onoho domku během dřívější evangelizace; oni však byli venku ve tmě a poslouchali přes okna! Dokonce i kněz této farnosti sám se stal adventistou s.d.!
„Oheň v srdci a v kostech!!“
Tentýž evangelizační oheň a zápal může hořet ve vašem srdci a vašich kostech jako požehnání a pod vedení Ducha svatého.
Amen.