„Cožpak moudrost nevolá, nevydává rozumnost svůj hlas? Na nejvyšším místě, nad cestou, na křižovatce stojí. Při branách, kudy se chodí do města, u vchodu pronikavě volá.“              (Přísloví 8,1-3)

 Staří Slované i jiné starověké národy měli křižovatky ve zvláštní úctě. U křižovatek se vysazovaly vybrané druhy stromů, které se stávaly často památnými monumenty. Později památné posvátné stromy často nahradily křesťanské symboly. Proto dnes tak často nalézáme kostely a kapličky na místech, která byla posvátná – na křižovatkách. Na křižovatkách našich cest se můžeme rozhodovat, měnit směr, setkávat se s někým, kdo přichází proti mně. Přelom roku je rovněž křižovatkou, díváme se zpět, kudy jsme přišli, a hledáme novou cestu, kam dál. V roce 2018 každého z nás čeká mnoho takových křižovatek v rodině, zaměstnání i ve sboru, a  na každé křižovatce rozhodování. Určitě se shodneme na tom, že budeme k tomu jako sůl potřebovat moudrost…

 Podle dnešního textu je nám moudrost na dosah. „Vyvýšená místa“ –  to zde nejsou nějaké nedostupné výšiny nebo hory, kam se pro moudrost dobelhají jen ti nejsilnější. Jsou to místa, odkud je dobře slyšet, kolem kterých prochází spousta lidí. V Jeruzalémě býval kámen ztrát a nálezů. Odtud se volalo, když se něco našlo, někdo něco ztratil. Moudrost na nás volá z takového místa, aby to všichni slyšeli. I „cesty“ a „brány“ jsou místa ve městech, kde se zdržuje co nejvíce lidí. Přicházejí za obchodem, za prací, na úřady…

 Moudrost na křižovatce „stojí“, zůstává – je tam trvale přítomna, ne jen na chvíli. Křižovatka je místo, kde se můžeme a máme zastavit. Není dobré ani autem projet křižovatku rychle bez rozmyslu. Je dobré se zastavit na křižovatkách života, protože ty nás mají něčemu naučit, někam nás posunout. A právě zde, na křižovatkách, stojí moudrost a čeká na nás, aby nám v tom zastavení byla nablízku a poradila, byla s námi. Na křižovatkách se získává moudrost.

 Zdůrazněné místo „u vchodu“ není náhodné. Moudrost chce být na začátku, i nového roku, obnovy sboru, rodiny, ne až u východu, když to pokazíš a odcházíš a zmoudříš až dodatečně, ze svých chyb. Stojí na začátku cesty, u vstupu do nových věcí, tam se nevrhej svévolně, ale zastav se a rozjímej s Boží moudrostí.

 Moudrost je na dosah, nabízí se, nechce se skrývat, není tu jen pro vyvolené, ale sama říká, že je tu právě pro ty, kteří ví, že toho mnoho neví, přiznají si svou nemoudrost, že nemají na vše recept, že nejsou dědové vševědové, že nemají na každou otázku rychle odpověď, na každý problém rychlé řešení. Hlas volání moudrosti se „pronikavě“ zesiluje, protože jí záleží na tom, aby ji všichni zaslechli. Volá, pozvedá svůj hlas:

 „Blaze člověku, který mě poslouchá, bdí u mých dveří den ze dne a střeží veřeje mého vchodu.  Vždyť ten, kdo mě nalézá, nalezl život a došel u Hospodina zalíbení. Kdo hřeší proti mně, činí násilí své duši; všichni, kdo mě nenávidí, milují smrt.“ (Přísloví 8,34-36)

 Křižovatkou je i náš sbor. Pro každého. Kristus tu zkřížil naše cesty, zde se setkávají. Moudrost čeká i na této křižovatce, je na dosah i pro naše soužití a službu.