O vděčnosti s Jaro Křivohlavým – Jak děkovat

Dar je něčím mezi dvěma dušemi.

Darovat pak znamená

dát druhému člověku

kus sebe sama.

Zvykové pojetí sociálního vztahu

u domorodého kmene Maorů

Apoštol Pavel zařadil do oddílu svého dopisu, který charakterizuje znaky nového života křesťana, výzvu: „Děkujte stále Bohu Otci za všechno ve jménu našeho Pána Ježíše Krista (Ef 5,20). Vděčnost je tak jedním ze znaků toho, co se – díky víře – objeví v životě křesťana jako to, co je „nové“.

Toto nové by na křesťanech mělo být vidět – stejně jako to bylo vidět na Izraelcích, kteří vycházeli z Egypta, z otroctví. Bylo na nic vidět, že se radují. A jak! Něco tomu podobného jsem zažil, když jsem v mládí opouštěl bránu koncentračního tábora. To byla radost!

Když Izraelcům mělo být řečeno, jak se mají jako svobodní otroci chovat, a bylo jim vydáno Desatero jako směrnice nového života, bylo jim připomenuto, za co mají být vděčni. V záhlaví Desatera Božích přikázání čteme: Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.“

Že to zní staromódně? Nejde o to, že ještě dnes na světě existují otroci, ale o samo jádro věci. Kolik lidí i dnes slouží jako otroci svým různým vášním – ať jde o drogy, i o ty, kterými jsou alkohol či cigarety, nebo o hazardní hry, byť jsou to jen ty v herních automatech, nebo o zběsilou jízdu autem. Kolik lidí otročí svému sobectví – egoismu, narcismu? Kolik lidí otročí adrenalinovým záležitostem – ať je to „zábava“ jakéhokoliv typu. Kolik lidí doslova slouží své náročnosti? Žijí v domnění, že mají na vše nárok, že si všecko mohou dovolit, nepřipouštějí si však žádnou odpovědnost. Kolik lidí otročí své osobní touze po moci, kariéře a penězích?

Ti, kteří se dali z nějakého druhu – i moderního – otroctví vyvést, mají zač děkovat. Ten, kdo se dal vytrhnout z otroctví, ví, jaký rozdíl ta změna přinesla. Není třeba mu připomínat, že za to má někomu děkovat a být vděčný.

Johannes A. Gärtner píše: „Mluvit o vděčnosti je potěšitelné a dvorné. Jednat vděčně je vznešené a úctyhodné. Ale žít vděčně svůj život znamená dotýkati se nebe.“

KŘIVOHLAVÝ, Jaro. O vděčnosti s Jaro Křivohlavým. Karmelitánské nakladatelství v Kostelním Vydří, 2007. ISBN 978-80-7195-998-4