Tajemství úspěšné evangelizace – spolupráce

Angel J. Rodriguez, DMin, is the senior pastor of the Houston Central Seventh-day Adventist Church, Houston, Texas, United States.

„Já jsem sázel, Apollos zaléval, ale vzrůst vám dal Bůh. Vůbec nejde o to, kdo sází, ani o to, kdo zalévá, ale o to, že Bůh dává vzrůst. Ten kdo sází, a ten, kdo zalévá, jsou jedno; každý však dostane svou vlastní odplatu za svou vlastní práci. Jsme tedy Boží spolupracovníci; vy jste Boží pole, Boží stavba“ (1 K 3,6-9; B21).

Kazatel, který mě uváděl do nástupní praxe, pochází z Jižního Bronxu v New Yorku. Jednou mi řekl: „Budeš-li mít biblické hodiny nebo přednášky, budeš mít křty“. Tak jsme začali rozesílat jednoduché nabídkové letáky se seminářem nazvaným „Něco úžasného“, který je vhodný pro jakékoliv skupiny občanů. Jakmile jsme obdrželi odpověď s projeveným zájmem, okamžitě jsme reagovali a začali biblické studium. Výsledkem byly křty takřka každé čtvrtletí.

Myslím si, že otřelé pořekadlo „evangelizace nefunguje v dnešní postmoderní společnosti“ je nesprávné a vyprázdněné. Rád bych se rozdělil o sedm hledisek, která pomáhají evangelizaci zefektivňovat.

1. Žeň je hojná

Když jsem poprvé začal se službou kazatele, sdružení mě poslalo do vzdálené okrajové oblasti. Každý kazatel, s nímž jsem hovořil, tvrdil, že je to mimořádně obtížný kraj. Mám však rád výzvy. Přijal jsem toto nové pověření. Jakmile jsem se tam přistěhoval, bylo zřejmé, že místní sbory se zmenšují. Zahájil jsem modlitební přípravu a přitom jsem si prohlížel prostředí; bylo jasně viditelné, že město se nachází v ekonomické krizi.

Během vroucích proseb o Boží vedení mě napadlo, abych vzal místní telefonní seznam a začal obvolávat lidi. Správně, šlo o službu prostřednictvím telefonu. „Haló, jsem nový kazatel církve, která se nachází na rohu Hlavní třídy a místní nemocnice,“ řekl jsem. „Pořádáme tři série biblických přednášek na jedinečná témata. V té první jde o to, jak vytvořit šťastný domov kypící životem podle principů Písma – v šesti večerech. Další se bude týkat toho, co říká Bible o poslední době – ve dvanáctidílné sérii z knihy Zjevení. A jedna tématika se bude zaobírat tím, jak dobře hospodařit a dostat se z dluhů podle biblických principů.“

Další den jsem připojil tento telefonát: „Také potřebujete-li modlitby za vás, za vaše děti a příbuzné nebo přátelé, či máte někoho, kdo potřebuje navštívit v nemocnici, jsme tu k vašim službám. Bůh vám žehnej.“ Většinu času jsem strávil posíláním zpráv. Během prvního týdne po 200 telefonních hovorech jsme měli 11 biblických hodin, 14 návštěv za účelem modlitby a jednu návštěvu v nemocnici. Žeň se rozběhla naplno.

Když se díváte na vaše sborové společenství, co vidíte? Rozpoznáváte jeho potencionál? Vzácní lidé, kteří potřebují navázat společenství s Kristem? To, jak nahlížíte na svět okolo sebe, vytváří obrovský rozdíl. Ježíš vidí žeň. Jako kazatelé a evangelisté potřebujeme se dívat Ježíšovýma očima.

2. Úloha Ducha svatého

Musíme se dívat na zrající pole z Ježíšovy perspektivy, ale současně si potřebujeme uvědomit roli Ducha svatého. Můžeme přednášet se zápalem, ale nebude-li Duch živého Boha součásti naší evangelizační činnosti, naše úsilí se nesetká s úspěchem. Proč? Bez Ducha svatého nemůže dojít ke skutečnému růstu. Bible říká jasně: „Já jsem zasadil, Apollo zaléval, ale vzrůst dal Bůh. To on dává vznik životu, a ne ten, kdo sází nebo zalévá“ (1 K 3,6.7; SNC).

Povšimněte si, že spolu s apoštolem Pavlem a Apollem působil Duch svatý. Jako služebníci evangelia zastáváme úlohu s Duchem svatým. Bůh spolupracuje s námi jako se svými služebníky.

Měli bychom se nejen modlit a postit, ale též vždy nastává chvíle, kdy je třeba jít s vírou vpřed a za spolupůsobení Ducha svatého přivádět lidi do láskyplného vztahu s naším Spasitelem. Vzpomínám si, jak jeden spolu student měl námitky vůči prohlášení profesora, že všichni kazatelé mají být zapojeni do přivádění lidí ke Kristu. „To není můj duchovní dar!“, protestoval můj přítel. Pohlédl jsem na něj a položil mu jednoduchou otázku: „Řekl Ježíš někde v Bibli, že nějaký učedník, apoštol nebo nějaký kazatel je vyzván, aby se nezapojoval do vydávání svědectví o Kristu, poněvadž nemá k tomu duchovní obdarování?“ Duch Boží dokáže změnit i prosté svědectví o evangeliu nějakého neochotného či váhavého učedníka v duchovní probuzení.

3. Osévání pole

„Pověděl jim další podobenství: „Nebeské království je jako když člověk rozsívá na svém poli dobré semeno“. (Mt 13,24; 21)

Další princip evangelizace představuje zasévání na poli, kterým je vaše místní komunita. Moji prarodiče byli farmáři. Pokud by dorazila na jejich pole skupina ženců, a ti by zjistili, že není co sklízet, pak první otázka mého dědečka by zněla: „Zasel někdo semena?“ Příliš často lidé zkouší různé evangelizační metody k šíření evangelia, ale jsou zklamáni z neúspěchu, protože neproběhla žádná předžňová příprava. Je to jednoduchý princip: můžete zalévat půdu, ale nic v ní nevyroste, pokud jste do ní nezasadili semena. Jak provádíte setbu? Klíčem je předevangelizační činnost.

Je celá řada způsobů, jak zasévat v místním společenství. Vzpomínám si, když jsem po ukončení školy nastoupil do sboru v Yonkers. Přestože jsem chtěl zahájit seminář Zjevení, sborový výbor doporučil uspořádat kurz „Počítače pro stálé začátečníky“. I když jsem pociťoval zklamání, oni znali zdejší prostředí mnohem lépe než já. Kurz počítačů vyvolal opravdový zájem, takže jsme rozběhli dva turnusy po 30 účastnících. Potom jsme pozvali tytéž lidi do semináře Zjevení a ten sklidil velký úspěch. „Kurz počítačů pro stálé začátečníky“ byl tím semínkem logicky nutným k oslovení místních občanů.

4. Osobní kontakt

„Proto jděte. Získávejte učedníky ze všech národů…“ (Mt 28,19; B21)

Řídil jsem se starým příslovím, že všechna vejce nelze uložit do jednoho košíku, a tak jsem se zaměřil na vícero oblastí. Ta první byla nejsnazší. Při příchodu návštěvníků do našeho shromáždění je co nejsrdečněji přivítáme. Pak je uvedeme do některé ze tříd sobotní školy, která probíhá v menší skupině. Přichází-li z vlastního popudu, pak nehledají pouze společenství při bohoslužbě, ale také hlubší spojení s Kristem. Vysvětlíme jim, že bychom je rádi upozornili na řadu příštích programů, a tak je požádáme o kontaktní údaje: jméno, emailovou adresu a tel. číslo.

Velmi často lidé zkoušejí různé evangelizační metody, ale neproběhne-li nejprve předžňová příprava, úspěch se nedostavuje.

Každá sborová činnost je ve skutečnosti určitou formou evangelizace, včetně vítání příchozích, sobotní školy ve třídách, klubu Pathfinder a jeho letních aktivit, nebo klubu zdraví. Všechny tyto aktivity jsou prostředkem, který přitáhne pozornost lidí o různé zájmy. Přesto v jednom spočívá určité nebezpečí, a to začít příliš mnoho aktivit ve stejnou dobu. Začněte pouze s jednou nebo dvěma činnostmi a nejdříve je rozvíjejte, a pak se pusťte do další. Kvalita každé této služby je rozhodující, protože všechny se podílí na celkovém úspěšném růstu.

Každý rok v září pořádáme evangelizační přednášky, které jsou velmi navštěvované. Proč? Ti, kdo jsou zapojeni do každé z těchto aktivit, přivádějí na tato shromáždění své přátelé. A co víc, každá činnost vyvolává zájem lidí z jiné místní společenské skupiny, s nimiž navazujeme přátelství a mezilidské vztahy. Nuže tedy každá služba je ve skutečnosti evangelizací.

5. Role vůdcovství

Každé sborové společenství je jedinečné, podobně jako jiné komunity. A navíc každé týmové vedení je charakteristické. To co mě znepokojuje, když pozoruji, jak některé sbory se pokoušejí kopírovat určité programy raději, než uplatnit základní principy, které vedou k úspěšnému naplnění cílů. Bible vysvětluje, jak každé společenství disponuje odlišnými dary. „Vy jste tělo Kristovo a jednotlivé jeho části. Bůh ustanovil v církvi jedny za apoštoly, druhé za proroky, třetí za učitele, potom zázraky, dary uzdravování, pomocné služby, vedení a různé druhy jazyků“ (1 K 12, 27.28; B21). Každý sbor má směs svých různých vůdčích osobností. A tak věřím, že sborové společenství bude zjišťovat, jak je na tom, aby mohlo znásobit své síly k nesení evangelia.

Jedním z úkolů vedení je mít duchovní vizi Bohem inspirovanou, s níž se můžeme sdílet s celým týmem i sborem. Napříč celou Biblí se setkáváme s vůdci, kteří napomohli k pokroku, anebo postup vpřed zhatili. Jako kazatel senior nejprve probírám svou vizi s nejbližšími spolupracovníky a koncentruji jejich vklad i vhled. Pak předložíme tuto vizi sborovému společenství jako celku, abychom ji nakonec odsouhlasili ve výboru.

Součásti naší vize ve víře je stanovení data křtu. Pouze dvakrát jsem byl zklamán; přesto o týden později přítel se odhodlal k tomuto kroku a byl pokřtěn. Ať už se pokusíte vytýčit svou vizi všeobecně, anebo naplánujete konkrétní termíny křtů, učiňte tento krok víry.

6. Synergie

Již pravidelně každý rok během evangelizačního cyklu zařadíme veřejné přednášky na září. Během této akce každé sborové oddělení je pověřeno ke službě jiný den. Každoročně všichni spolupracovníci si uvědomují, že budou vypomáhat některý večer, protože účelem je evangelizace. Rozmanité služebnosti v synergii spolupracují jedna s druhou. Jakmile členové usilují o tentýž cíl, pak to vede k celkovému ozdravění sborového společenství. „Aby v těle nevládlo rozdělení, ale aby si jeho jednotlivé části navzájem prokazovaly stejnou péči. Vždyť trpí-li jedna část, všechny části trpí s ní, a je-li jedna část poctěna, všechny části se s ní radují“ (1 K 12,25.26; B21).

7. Výzvy pomáhají lidem rozhodnout se pro Ježíše

„Ta slova je zasáhla do srdce. Začali se Petra a ostatních apoštolů ptát: „Co máme dělat, bratři?“

„Čiňte pokání,“ odpověděl Petr, „a každý se nechte pokřtít ve jménu Ježíše Krista“ (Sk 2,37.38; B21).

Každou sobotu se snažíme uspořádat setkání s našimi hosty v bezpečném prostředí. Týká se těch, kteří reagovali na výzvu k bližšímu přátelství s Pánem. Součásti každé bohoslužby, každé přednášky, každého kázání je výzva k těsnějšímu vztahu s Kristem. Vzpomínám si, jak jsem kázal během víkendové série přednášek v jednom shromáždění, kde jsem byl pozván. Jakmile jsem udělal výzvu a několik lidí přišlo kupředu, povšiml jsem si, že členové sboru se zdáli být zmatení z toho, jak mnoho přítomných posluchačů odpovědělo. Po shromáždění jsem se zeptal kazatele na reakci sboru. Domníval jsem se, že ti co přišli kupředu, nejsou ještě pokřtěni. Řekl mi: „Věděli jsme, že to byli vysokoškolští studenti, kteří nás navštívili z jiného sboru“. Během poledního pohoštění jsem s některými z nich hovořil. Kazatel poznamenal: „Mysleli jsme si, že jste pokřtění členové církve. Proč jste přišli dnes kupředu?“

„Je to prosté, kazateli,“ odvětil jeden z nich. „Žádný nás předtím takto neoslovil! Takže když padla výzva, ochotně jsme šli kupředu“. Zjistil jsem, že řada posluchačů nedělá rozhodnutí jednoduše proto, že je k tomu nikdo nevyzval. Každý rok máme nové křty právě proto, že zveme lidi, aby přijali Krista.

Pastorace sborového společenství

Součástí růstu sboru je přijetí toho, co Bible jasně představuje. Jakmile Ježíš pohlédl na zástupy, viděl bezpočet lidí, kteří zaujímali odlišné společenské postavení, měli různé vzdělání a pocházeli z rozdílného kulturního prostředí, jak přijímají evangelium. Uvědomoval si, jaký potenciál má oblast, v níž působil. Podobně i vy se nechte pohroužit do každého nového pole působnosti, do jeho obchodních center, poobědvejte v jeho restauraci apod. Modlete se za to, abyste přišli na způsob, jak získat tyto lidi pro Krista. Kazatel není pastýřem pouze svého sboru, ale celé oblasti své působnosti. Když budete procházet jednotlivé úseky svého společenství, předložte je na modlitbě Bohu a požádejte ho, aby vám ukázal, jak je můžete oslovit.

Bůh se přiznal k našemu sboru. V posledních čtyřech létech se rozrostl ze 468 na 715 členů. Radovali jsme se z 289 křtů a ze založení tří nových sborů. Jsem hluboce přesvědčen, že evangelizace funguje – zvláště v postmoderní společnosti.

Klíčové pro úspěšnou evangelizaci je přesvědčivá vize vůdců, duchovní angažovanost členů sboru, propojenost společenství a podrobné vypracování plánů. Připravujte pole k zasévání Božího slova a buďte v neustálém spojení s Pánem, a přitom jej proste o vedení vás i vašeho sboru k Ježíši.

Podle Ministry z února 2022 přeložil Enoch Martínek