Konečně zavládl mír

Před mnoha léty za války mezi Francií a Anglií jedna francouzská rybářská loď byla odříznuta od svého domovského přístavu. Dlouho bloudila mořem. Loď byla hnána bouřlivými vlnami a její posádka byla vysílena až k smrti. Tu kapitán učinil jedno zoufalé rozhodnutí. Připlul na hranici viditelnosti k Britskému přístavu a signalizoval nepříteli, v jakém jsou postavení. Po chvíli ztratil odvahu, a aniž čekal na odpověď, nasměroval plavidlo zpět na moře.

Anglická pobřežní hlídka však rychle vyslala odpověď: „Vraťte se – připlujte k nám – válka již skončila!“ A tato zpráva pokračovala: „Přístav je volný a přijme vás! Je zde dostatek jídla a pitné vody!“

Kapitán této francouzské lodě byl překvapen. Považoval to za úskok, lest a nedůvěřoval tomu. Mnoho hodin se rozpakoval, váhal, až nakonec veplul do přístavu, kde skutečně shledal, že je po boji. A jak bylo přislíbeno, bylo zde hojnost pitné vody pro žízní vyprahlou posádku. Válka skončila!

Vyhlášení kosmické války

Dnes zuří jiná válka, právě tak skutečná, jako se odehrává mezi nepřátelskými silami různých národů světa, dokonce nedaleko od hranic naší země. Milióny lidí všech zemi se spojily, aby vyjádřily touhu po míru. Kdy válka skončí? Kdy bude mír?

Pavel to živě popisuje v Efezským 2,13-15: „Nyní se situace zcela změnila: co pro vás dříve bylo nedosažitelné, to vám Kristovou zásluhou patří stejně, jako byste odjakživa k vyvoleným patřili. Kristus spojil to, co bylo nesmiřitelně rozděleno přehradou židovských zákonů, která dělila svět na dva tábory. Kristovou smrtí tato zeď padla a oba tábory, až dosud nepřátelské, byly spojeny v jednu Boží rodinu, v jedno tělo a tak zavládl mír“ (SNC).

Apoštol prohlašuje v předchozích verších (11.12), že pohané byli považováni za vetřelce a cizince. Bůh však skrze Abrahama vyhlásil smlouvu i pro ně, aby také pohané mohli mít účast na oslavě pravého Boha. Bez Mesiáše, bez Krista neměli žádnou naději. V římských katakombách, kde se křesťané skrývali během persekucí, velice často se objevuje symbol křesťanství – ryba, spolu s nápisem „naděje“ (elpis). V pohanských katakombách není žádný takový nápis.

Pohané byli zde označeni „atheoi“ = bez Boha. Z toho slova pochází dnešní pojmenování ateista. Zřejmě to znamenalo více, než jen toho, kdo nevěří v Boha. Nový Zákon chce říct, že pohané byli absolutně ztracení a ubozí lidé. Efezským 2,12: „bez naděje a bez Boha“. Neměli poznání Boha lásky, spravedlnosti a milosti. Ale nyní skrze smírčí oběť Krista, jeho krví jsou vykoupeni a očištěni. Mají právo v Ježíšově jménu přistupovat k Bohu. Válka skončila. Byl nastolen mír. Ježíš je ztělesněním pokoje, on je mírotvůrce. (Iz 9,5; Mi 5,4)

Uprostřed boje doléhá k nám požehnaná zpráva 17. verše: „Přišel a zvěstoval mír, mír vám, kteří jste dalecí, i těm, kdo jsou blízcí“. Boj skončil!

Sdělovacími prostředky všech věků zní toto poselství: „Pojď do přístavu pokoje a bezpečí! Válka již skončila!“

Jaká válka? Je to boj, který podstupuješ ve svém srdci vůči ďábelským snahám tě zničit. Bible nám říká, že tento boj mezi dobrem a zlem, mezi Kristem a satanem, započal ještě před stvořením naší planety. Pisatel Zjevení to dobře vylíčil: „A strhla se bitva na nebi: Michal a jeho andělé se utkali s drakem. Drak i jeho andělé bojovali, ale nezvítězili a nebylo již pro ně místa v nebi“ (Zj 12,7.8). Tato válka tedy započala v nebi. Opoziční síly byly pod vedení Krista a Lucifera. Nebyly tam žádné rakety s plochou dráhou letu ani stíhací letouny, ovšem tato bitva byla neméně skutečná. Byl to boj vlivů. Nakonec zářivý cherub, z něhož se vyklubal satan, „byl svržen na zem a s ním i jeho andělé“ (v.9).

Válka se nyní přemístila z nebe na Zemi. Zde ďábel oklamal Evu a jejího chotě, a oni padli následkem jeho podvodu. Od té doby každý člověk, který se narodil na této zemi, byl zatažen do tohoto konfliktu. Satan vynakládá veškeré úsilí, aby dobyl každého člověka, aby získal jeho duši.

V listě Římanům 6,6 čteme: „Víme přece, že naše dřívější „já“ bylo ukřižováno s Kristem. Aby se vymanilo z nadvlády zla, muselo zemřít“ (SNC). Hřích je tyran a zotročovatel. Zeptejte se kohokoli, kdo se snažil zlomit jeho okovy, kupříkladu závislost na alkoholu, nikotinu, nebo závislost na počítačích nebo moderních sdělovacích prostředcích. Jsme jakoby obklíčeni nepřátelským vojskem, které nás chce oddělit od Boha. Pavel to popsal takto: „I vy jste kdysi byli pod kletbou, navždy odděleni od Boha svými hříchy. Stejně jako všichni ostatní jste podléhali

moci nepřátelské Bohu, která se rozprostírá nad světem a dosud je činná v lidech, kteří se Bohu vzpírají. Právě takoví jsme bývali i my.“ (Ef 2,1-3; SNC).

To není pěkný obraz. To je stav každého člověka, který se staví do řad nepřítele spasení a ať už vědomě nebo bezděčně bojuje proti Bohu. Takový člověk nemůže být skutečně šťastný, nemůže mít v srdci opravdový mír. Je stále ve válce! Někdy se tento boj jako dorážející mořský příboj převalí do lodičky církve. Nevěra, světáctví, sváry, zmalomyslnění, duchovní spánek, letargie – vlažnost; to jsou zbraně nepřítele. Často je používá, aby zneškodnil a vyhladil z křesťanova života lásku a pokoj.

· Ve vojenské strategii se útok vede ne vždy přímo; zákeřné přepadení v týlu způsobuje těžké ztráty. Takové nebezpečí hrozí zvláště těm věřícím, kteří nemají široký duchovní rozhled, přijali biblické pravdy jen rozumem, a ne srdcem. Při střetnutí několika názorů může i v církvi dojít taktéž k boji, k boji o prvenství. Je to boj úmyslů a vůle. Čí vůle? Boží, nebo nepřítele spasení?

Církev doby konce ve válce

V knize Zkušenosti a vidění popisuje Ellen Whiteová vidění, které obdržela záhy po velkém zklamání v roce 1844. (Tehdy měla 17 let a jmenovala se Ellen Harmonová.) Viděla cestu Božího lidu do nebeského Jeruzaléma. Zprvu chůze byla pohodlná, ale později se cesta zužovala, až byla tak úzká a temná, že někteří z ní spadli dolů. Ale kdo měl duchovní vidění, mohl se spolehnout na světlo Božího slova. „Když měli své oči upřeny na Pána Ježíše, který byl přímo před nimi a vedl je do města, tehdy byli bezpečni.“ (EW 14.15) Ti, kteří se ho pevně vírou uchopili, vešli do nebeských bran.

Vzpomínáte si na dobu, kdy jste se rozhodli uvěřit Ježíši a jít za ním? Tehdy přišly první zkoušky, nepřítel se pokoušel vás odradit. Použil k tomu vaše nejbližší, kamarády, přátelé. Ale první láska ke Spasiteli dokázala překonávat nástrahy a vy jste obstáli ve zkouškách víry. Jeho duchovní boj nepolevil ani dnes, útoky jsou o mnoho zákeřnější. „Bojuj ten dobrý boj víry, abys dosáhl věčného života, k němuž jsi byl povolán a k němuž ses přihlásil dobrým vyznáním před mnoha svědky“ (1 Tm 6,12). „Chvála buď Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista!“ (1 K 15,57).

Drazí přátelé, je zde pomoc, je naděje pro každého unaveného bojovníka. Ať jsi odkudkoli, můžeš dosáhnout vítězství nad nepřítelem spasení. A je-li někdo z vás dosud v řadách velkého podvodníka či konspirátora, pak se vzdej. Boj se může obrátit proti tobě. Nepřítel používá dvě strategie – buď ti namlouvá, že na to máš, abys zvítězil ve své síle, podněcuje tvé nekritické sebevědomí. Anebo naopak ti našeptává, že jsi naprosto ztracený případ, kterého Bůh nemá rád a který je zavržen nebesy. Satan nám podsouvá nesprávné představy o Bohu. Oba útoky směřují k tomu, aby si člověk zakládal sám na sobě, na své vlastní spravedlnosti a dobrotě. A přestal důvěřovat Bohu a jeho lásce.

Proto vzdej se, válka už skončila!

„Člověk bez naděje vidí všechno černě. Uzavírá se před Božím světlem a vrhá stín na životy jiných lidí. Poděkujme raději Bohu za pozitivní myšlenky, ke kterým nás vede. Připomínejme si, co všechno nám Bůh slíbil. Ježíš Kristus opustil trůn svého nebeského Otce a své božství skryl v lidském těle. Stal se jedním z lidí proto, aby nás mohl vysvobodit z moci satana. Zvítězil za nás v boji se zlem, otevřel cestu k věčnému životu a odhalil jeho krásu“ (CVP 130.131; SC 117.118).

Vepluj do přístavu pokoje a míru. Válka už skončila!

„Jak může být evangelium nazýváno poselstvím míru? Když prorok Izajáš předpovídal narození Mesiáše, dal mu titul “Vládce pokoje”. Když andělé oznamovali pastýřům na betlémských pláních, že se narodil Ježíš Kristus, zpívali: “Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi.” Lukáš 2,14. Uvedené prorocké výroky se na první pohled zásadně liší od slov samotného Ježíše Krista: “Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj, nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč.” Matouš 10,34. Oba tyto výroky jsou však v naprostém souladu, pokud jim správně rozumíme. Evangelium je poselství míru. Křesťanství je systém, který mohl přinést pokoj, soulad a štěstí celému světu, kdyby jej lidé přijali a řídili se jím. Kristovo náboženství spojuje do úzkého bratrského svazku všechny, kdo je přijmou. Posláním Pána Ježíše bylo smířit člověka s Bohem, a tím i lidi navzájem. Většina světa je však ovládána satanem, úhlavním nepřítelem Ježíše Krista. Evangelium předkládá lidem zásady života, které se naprosto liší od toho, na co jsou lidé zvyklí a co se jim líbí, a proto mu odporují. Nenávidí čistotu, která odhaluje a odsuzuje jejich hříchy, pronásledují a ničí ty, kdo jim předkládají spravedlivé a svaté požadavky Božího slova. V tomto smyslu — protože představená pravda vyvolává nenávist a odpor — je evangelium nazýváno mečem.“ (GC 46; VDV 34.35)

Příběh „Sirotci“ z knihy Cesta k vnitřnímu pokoji“ (SC) s. 13 – 15.

„Zatímco jsem se u rodinného oltáře modlila, sestoupil na mne Duch svatý a zdálo se mi, že stoupám výš a výše, daleko nad tento temný svět. Ohlédla jsem se, abych se podívala na adventní lid ve světě, ale nemohla jsem jej najít, když tu mi řekl hlas: „Podívej se ještě jednou, ale dívej se o něco výše!“ Nyní jsem pozvedla oči a uviděla jsem přímou, úzkou stezku, která vedla vysoko nad světem. Na ní putovali adventisté do svatého města, které leželo na druhém konci této stezky. Za nimi, na začátku této stezky, zářilo jasné světlo, což bylo půlnoční volání, jak mi řekl anděl. Ono zářilo podél cesty a bylo světlem jejich nohám, aby neklopýtali. Když měli své oči upřeny na Pána Ježíše, který byl přímo před nimi a vedl je do města, tehdy byli bezpečni. Avšak brzy byli někteří z nich unaveni a říkali, že město je příliš daleko a oni očekávali, že tam přijdou dříve. Potom je Pán Ježíš povzbuzoval, zdvihl svou slavnou pravici, ze které vycházelo světlo, jež se rozlévalo na adventisty, a oni zvolali: „Haleluja!“ Jiní pohrdali nerozvážně světlem za nimi a říkali, že to nebyl Bůh, který je tak daleko vedl. Za takovými zašlo světlo a zanechalo jejich nohy úplné tmě, a oni klopýtli, ztratili z očí cíl i Ježíše a spadli s cesty dolů do tmavého, zlého světa pod nimi. Brzy jsme slyšeli Boží hlas, podobný mnohým vodám, který nám oznamoval den i hodinu Ježíšova příchodu.“ (EW 14.15; Zkušenosti a vidění, kap. Mé první vidění; poprvé uveřejněno v r. 1846)

zpracoval Enoch Martínek