Vzpomínková bohoslužba

Při vzpomínkové bohoslužbě vzpomenul karlovarský sbor na zesnulého bratra Miroslava Muchu.

Stručný životopis Miroslava Muchy 

Miroslav Mucha se narodil v roce 1959 jako první dítě matce, která pocházela z Německa. Přišla po válce zde do západních Čech se svou sestrou a našly si práci v porcelánce. Provdala se za slovenského Roma Muchu, který nevedl příliš spořádaný život. Narodil se jim ještě druhý syn, o dva roky mladší od Mirka. Sílící konflikty ze strany otce se později Mirek rozhodl řešit tak, když měl 17 let, že spolu s matkou a bratrem se od otce odstěhují. 

Mirek byl v útlém dětství postižen dětskou obrnou, což jej poznamenalo až do dospělosti. Vystudoval ekonomickou školu a v roce 1980 se oženil se Zdeňkou. 

Miroslavovi a Zdeňce Muchovým se narodily dvě děti; syn, který ve věku 10 let tragicky zahynul, a dcera Julka, která má tři děti, syna a dvě dcery. Miroslav během svého částečného invalidního důchodu pracoval ve výrobním družstvu Vřídlo jako kotelník. Poslední dny Mirek prožil u své dcery a zetě v Praze, kde jej po náhlých zdravotních obtížích hospitalizovali v Thomayerově nemocnici, kde zemřel. Příští měsíc Miroslav by se dožil 63 let. 

Moje vzpomínka na bratra Miroslava Muchu 

Můj první kontakt s Mirkem a Zdeňkou byl přes telefon. Jednou během roku 1997 zazvonil pevný telefon a na druhém konci drátu se ozval hlas s otázkou, zda jsme církev adventistů sedmého dne. Tázající měl zájem o osobní setkání a na jeho pozvání jsem oba manžele navštívil v jejich bytě. Představili se mně jako křesťané, kteří navštěvují bohoslužby v církvi BJB. Před nedávnem se jim dostala do rukou jedna kniha protestantského autora, kde se zmiňoval o sobotě a v té souvislosti o církvi adventistů. Knihu mně ukázali i s oním citátem o sobotě. Bylo vidět, že právě sobota a důvody k jejímu svěcení vzbudily jejich největší pozornost. V jejich hledání pravdy bylo možno rozpoznat vedení Božího Ducha. Domluvili jsme se na pravidelném studiu Bible, které vyústilo v jejich upřímné rozhodnutí připojit se ke světitelům soboty dne 28. března 1998.  

Bratr Miroslav se brzy zapojil do sborových aktivit, zvláště jeho příběhy pro děti byly velmi živé. Též dokázal s úsměvem vítat přicházející návštěvníky sobotních bohoslužeb v prostoru foyeru. Byl to neúnavný student Písma v sobotní škole a horlivý modlitebník. Zapojil se i do laického kazatelství. Téměř čtvrtstoletí patřil k duchovní rodině našeho sboru. 

Jeho velkou láskou byla jeho rodina, manželka, dcera Julka, vnuk a vnučky a zahrádka. Též měl rád živou přírodu – choval andulky a častokrát v posledních létech jsme se potkávali na vycházkách v Drahovicích, kde jej doprovázel jeho nerozlučný čtyřnohý přítel.  

Mirek jak jsme jej znali, byl laskavý a společenský člověk. Dokázal odpouštět a nečekal za své činy lásky vděčnost. Tu očekával od Pána, v něhož věřil jako biblický Job, který vyznal: „“Ale já vím, že můj Vykupitel žije a nakonec se postaví nad prachem. A tohle tělo, když se jednou rozpadne, uvidí Boha!“ (Job 19,25; SNC) 

(vzpomíná Enoch Martínek)