Karlovy Vary

DĚJINY SBORU V PRVNÍ POLOVINĚ 20. STOLETÍ

1912 – První členem církve a.s.d. v Karlových Varech se stal v roce

1912 mladý tehdy městský úředník Theodor Strunz, který si později vzal za manželku sestru Sobotkovou, pocházející z rodiny adventistů na Českomoravské vysočině. Narodili se jim dva synové a jedna dcera.Druhým adventistou byl bratr Höhne, který měl obchod se střižným zbožím v Karlových Varech. Druhá dcera z rodiny Sobotkových se stala je manželkou a společně měli dva syny a dvě dcery. Bratr Strunz se svým švagrem bratrem Höhnem se tak stali dobrým základem pro budoucí skupinu věřících v Karlových Varech.

1913 – v tomto roce byl vedením církve přidělen do Karlových Varů mladý kazatel bratr František Böhm. Práci však mohl konat jen do začátku první světové války (1914), protože byl povolán do vojenské služby. Skupina věřících pod vedením bratra Strunze se rozrůstala zejména o nové obrácené členy z prostředí spiritismu.

POVÁLEČNÝ VÝVOJ SBORU

1921 – Nejstarší zpráva v církevním časopise Stráž sionská uvádí, že zde v roce 1921 byl založen sbor s 18 členy.

Další zpráva je až z roku 1933, kdy přišel do lázeňského města po téměř dvaceti létech kazatel František Böhm. Sbor měl již 40 členů a v roce 1935 byl založen sbor v Kynšperku (17 členů) a byla zorganizována skupina v Chebu a všichni tito členové patřili do oblasti působení karlovarského sboru.

1934 – v tomto roce prožil karlovarský sbor vnitřní krizi, která se týkala jak víry, učení, tak i vzájemných vztahů. V důsledku toho odešlo 16 členů a někteří přátelé ze sboru. Přesto zbývající členové, stále pod vedením bratra Struze a bratra Höhne, vytvořili aktivní skupinu mládeže a pracovní skupinu Tabita (sociální činnost), která ve spolupráci s městskou organizaci Péče o mládež každoročně obdarovávala své nejnuznější spoluobčany. Např. V Rotavě, tehdy nejvíce poznamenané nezaměstnanosti, uskutečnila Karlovarská Tabita nadílku pro děti. Sestry šily, pletly, háčkovaly a nakupovaly obuv z peněz, které získávaly na společné dožínkové práci při prodeji křesťanské literatury.

1934 – Navzdory prodělaným krizím v tomto roce karlovarská mládež uskutečnila setkání s adventistickou mládeži z Německa – Saska na Klínovci. Tohoto srazu pod horskou chatou se zúčastnilo asi 200 mladých lidí, šest kazatelů a hostem byla sestra Hulda Jostová, sociální pracovnice Tabity pro práci v Evropě.

Od roku 1933 sbor se shromažďoval k bohoslužbám v pronajaté kavárně Panorama na Vyhlídce a to jen dopoledne. Odpoledne se pak scházeli v bytě kazatele, staršího sboru nebo jiných členů. Až v průběhu 2. Světové války sbor získal k bohoslužbám místnost, kterou si pronajal v domě na Hlavní třídě, naproti městskému sadu vedle řeky Teplé (dnes na tom místě stojí hotel Thermal) a tak se shromažďovali do roku 1945.

V roce 1937 odchází bratr Böhm do Tachova a na jeho místo nastoupil bratr Rudolf Fischer, který zde působil do roku 1945. V té době zde nakrátko pracoval kazatel Bernhard Vietze asi do roku 1941. Právě tomuto bratru se přihodilo v době 2. světové války, že do sboru přišel příslušník gestapa, vypůjčil si jeho Bibli a prohlédl mu v ní uschované záložky. Našel tam nějaké poznámky o přečinech fašistů vůči věřícím, zatkl ho a byl za to půl roku vězněn v Karlových Varech. Z Radošova přijížděl bratr Heinrich Bischof, kazatel v důchodu, který vypomáhal sboru jak v kázání slova tak i v sociální službě.

Dlužno dodat, že bratr Theodor Strunz, první člen karlovarského sboru, byl i jeho prvním starším sboru až do roku 1945. V roce 1948 odešel za svým synem do Německa, kde se dožil 90 let. Jeho syn Theodor ml. se stal kazatelem a misionářem v Africe.

Sbor měl v té době asi 60 členů převážně německy mluvících.

1945 – Po válce došlo k odsunu obyvatel německy mluvících, což zásadně poznamenalo karlovarský sbor. Zůstala zde pouze rodina kazatele Fischera, Strunze a ještě další tři rodiny. Sbor měl přibližně 20 členů, a to díky nově přistěhovalým – sestra Kroufková s rodinou a další následovali: bratr Štěpánský, sestra Větvičková, bratr Vondráček, rodina Petránkova a rodina Viktorinova.1947 – V tomto roce byl opět zorganizován sbor, který se scházel na Koněvově ulici, za přítomnosti předsedy unie církve bratra Josefa Doubravského. Práci kazatele byl pověřen bratr P.Raška. Starším sboru byl zprvu bratr Petránek a později bratr Viktorin.1948 – V tomto roce byla získána nová místnost v domě KERAK na Pavlově ulici (bývalá výstavní síň) a zde se až do roku 1952 scházel sbor k bohoslužbám.

1950 – V té době přichází do Karlových Varů absolvent Biblického semináře v Praze bratr Vladimír Kořenský a začal zde práci nástupní praxi biblického pracovníka. V Ostrově vzniká samostatná skupina a schází se u Petránkových a od roku 1952 u Viktorinových.

V létech 1947 – 1959 se sbor rozrostl o nových 67 křtěnců, takže dosáhl maxima 106 členů. Patřili zde členové též ze Sokolova a Chebu.

V létech 1952 – 1956 byla státem zastavena činnost církve, ale duchovní život sboru pokračoval dále. Po této době od roku 1956 se sbor začal scházet díky ochotě církve českobratrské evangelické v jejich modlitebně na Třídě jednotných odborů 33 (Zahradní ul.) Tam se konaly bohoslužby až do roku 1989, kdy byla otevřena vlastní modlitebna na Plzeňské ul.č.49.

1959 – Přichází na místo bratra Rašky (odchází do důchodu) kazatel Oldřich Drápal.

1964 – Církev zakoupila dům Na vyhlídce č.34 a kazatelem se stává bratr Jan Žurek po té, co dokončil studium na bohoslovecké fakultě v Praze.

1968 – Kazatelem je pověřen bratr Leopold Kvintus a v té době dochází k rozdělení sboru na Karlovy Vary a Ostrov (89 členů) a Sokolov a Cheb (28 členů). V roce 1970 se o ty nejzápadnější sbory začal starat kazatel Gustav Činčala.

1976 – Sbor Karlovy Vary měl 92 členů + děti a mládež a sbor Sokolov – Cheb 40 členů + děti a mládež. V tomto roce přichází zde mladý kazatel  bratr Rudolf Reitz. Působil zde až do roku 1986.

1986 – Začíná zde kazatel Miroslav Filipec, který prožil dobu rekonstrukce a přístavby nové modlitebny na Plzeňské 49.

Od roku 1989 zde působil kazatel Miroslav Starý.

Od roku 1996 zde působil kazatel Enoch Martínek.

Od roku 2002 je zde kazatelem Petr Staš.